„Na cestě k nové solidaritě“

2012–2015: Tři roky hledání

Během evropského setkání v Berlíně bratr Alois představil význam tříleté cesty „k nové solidaritě“.

Chtěl bych povzbudit všechny, kdo budou číst Dopis pro rok 2012, aby si byli stále víc vědomi lidské solidarity a aby se ji snažili víc a víc uskutečňovat.
 
 
Když zažíváme solidaritu s těmi, kteří jsou nám blízko nebo daleko, když zažíváme, že k sobě patříme, že na sobě závisíme, dostává náš život smysl.
 
V době, kdy se mnozí lidé ptají „co je doopravdy smyslem mého života?“, bychom my, bratři komunity, chtěli jasně říct: smysl je v solidaritě s ostatními, která se projevuje konkrétními činy. Taková solidarita nám dává zahlédnout, že existuje láska, která nás přesahuje, vede nás k víře, že Boží láska zahrnuje každého člověka.
 
Solidarita a důvěra v Boha: o těchto dvou hodnotách jsme zde začali rozjímat. Jsou však natolik důležité, že o nich budeme hlouběji přemýšlet i v nadcházejících třech letech. Proč tři roky? Protože nemůžeme nic vytvořit přes noc. Tyto otázky vyžadují vytrvalost. Mohou se stát i projektem na celý život.
 
V srpnu 2015 se v Taizé uskuteční setkání, na kterém chceme sdílet vše, co objevíme, a zároveň budeme moct načerpat nové odhodlání.
 
Ani to tak neznamená, že bychom měli pořádat nějaké velkolepé akce. V historii někdy několik žen nebo mužů ovlivnilo trvale události svou věrností a pokornou vytrvalostí.
 
Život v solidaritě závisí především na vnitřním postoji. Možná pro některé z vás teď bude důležitější modlitba a ztišení.

JPEG - 27.1 kb


Proč „nová solidarita“?

„Nová solidarita“ není protikladem k „solidaritě staré“, která by byla snad přežitá. Souvisí spíš s obnovou, s „dynamikou provizoria“, která vede věřící kupředu k novým obzorům.

Už v knize proroka Izajáše čteme: „Nevzpomínejte na věci dřívější, o minulosti nepřemítejte. Hle, činím něco docela nového a už to raší.“ (Iz 43,18–19) V křesťanském pohledu se toto ozývá zvlášť významně v tajemství Vtělení. Když Bůh poslal Krista na svět, ukázal svou naprostou solidaritu s celým stvořením. Dnes jsme voláni k tomu, abychom způsobem, který je stále nový, sdíleli s ostatními, co jsme obdrželi od Boha skrze Krista.

„Svým křížem a vzkříšením položil Kristus základy nové solidarity mezi všemi lidmi. V něm bylo jednou provždy odstraněno všechno, co nás rozděluje, v něm jsou všichni lidé součástí jedné rodiny.“ (Dopis 2012). Ve světle vzkříšení vidíme celý Ježíšův život, který vrcholí jeho smrtí na kříži, jako obrovský skutek solidarity s lidstvem, který má svůj počátek v Bohu.


„Nová solidarita“ zve křesťany ze všech prostředí a všech věkových skupin, aby si hleděli jeden druhého a aby svou starost o druhé vyjadřovali konkrétními skutky lásky a solidarity. V tomto hledání nestojí všeobecné otázky a konkrétní akce proti sobě, ale spíš se vzájemně doplňují. Bratr Alois řekl jednoho večera mladým lidem shromážděným v chrámu Smíření toto:

Jak se vyrovnat s napětím mezi přesvědčením, že všichni lidé tvoří jednu rodinu, a rozděleními, která vidíme někdy i ve svém bezprostředním okolí?
 
Můžeme myslet na ten bezpočet lidí, kteří velkoryse dávají svůj život, aniž by počítali náklady. Dnes večer se můžeme modlit za lidi, kteří často velmi pokorně žijí pro ostatní: za ty, které známe, i ty, které neznáme. Jsou jakoby duší našich společností. Udržují plamének naděje a vydávají svědectví, že lidská dobrota je silnější než zlo.

Budou následovat tato témata:

  • přijímání uprchlíků a přistěhovalců
  • mezináboženský dialog
  • respekt k etnickým menšinám po celém světě

Pokud si to přejete, můžete nám napsat o svých konkrétních zkušenostech spojených s těmito tématy na adresu echoes taize.fr.

Printed from: http://www.taize.fr/cs_article14381.html - 21 October 2019
Copyright © 2019 - Ateliers et Presses de Taizé, Taizé Community, 71250 France