45 000 mladých lidí na Svatopetrském náměstí při modlitbě s Benediktem XVI.

Druhý den evropského setkání mladých v Římě, které proběhlo od 28.prosince 2012 do 2. ledna 2013, se 45 000 mladých lidí - pravoslavných, katolíků a protestantů - modlilo s Benediktem XVI. na svatopetrském náměstí. Tato prostá meditativní modlitba byla provázena zpěvy z Taizé. Na závěr mladí lidé naslouchali promluvě Benedikta XVI. a slovům, kterými se na papeže obrátil bratr Alois.

Bratr Alois Benediktu XVI.

To, co nás spojuje, je silnější než to, co nás rozděluje. Sjednocuje nás jediný křest a totéž Boží slovo. Dnes večer s vámi přicházíme slavit tuto jednotu – pravou, byť dosud ne zcela naplněnou.
 
Bratr Roger naší komunitě zanechal své úsilí o předávání evangelia, a to zejména mladým lidem. Byl si skutečně vědom toho, že rozdělení mezi křesťany je překážkou v předávání víry. Otevřel cestu ke smíření, kterou jsme dosud neprozkoumali do konce. Dáváme se inspirovat jeho svědectvím a mnozí z nás by toto smíření chtěli předjímat svými životy, žít již usmířeni.“
 
Předpokladem smíření je však osobní vztah k Bohu. Ekumenismus v modlitbě neznamená pouhou snášenlivost, nýbrž podněcuje vzájemné naslouchání a skutečný dialog.
 
Když se zde večer modlíme, nesmíme zapomenout na skutečnost, že poslední dopis bratra Rogera před jeho násilnou smrtí byl adresován právě vám, Svatý Otče. Psal vám, že naše komunita chce kráčet v jednotě s vámi. Nelze také zapomenout na vaši cennou podporu po tragické smrti našeho zakladatele, která nás povzbudila jít dál. Proto bych rád vyslovil, že v našich srdcích chováme hlubokou lásku k vám osobně i k vašemu úřadu.

Nástupce bratra Rogera pak připomněl poslední etapu pouti důvěry na zemi, která proběhla v listopadu ve rwandském Kigali. Zúčastnilo se jí množství mladých lidí ze třiceti pěti zemí afrického kontinentu. Právě tito mladí křesťané poslali Svatému otci na znamení své naděje čiroková semínka v tradičním rwandském proutěném košíku agaseke. Snad je budete moci zasadit ve Vatikánských zahradách, zakončil svůj úvodní pozdrav bratr Alois.


Benedikt XVI. k účastníkům 35. evropského setkání mladých

Děkuji, drahý bratře Aloisi, za Tvoje vřelá slova plná sympatií. Drazí mladí lidé, drazí poutníci důvěry, buďte vítáni v Římě!
 
Přišli jste ve velkém počtu z celé Evropy i z ostatních kontinentů, abyste se modlili u hrobů svatých apoštolů Petra a Pavla. V tomto městě totiž pro Krista oba prolili svoji krev. Víra, která oživovala tyto velké Ježíšovy apoštoly, vás přiměla, aby jste se dali také na cestu. Rozhodli jste se, že se budete v nadcházejícím roce snažit zprůchodnit prameny důvěry v Boha, abyste z nich mohli denně žít. Těší mne, že se takto setkáváte v tomto Roce víry, který byl zahájen v měsíci říjnu. Je to již počtvrté, co se toto Evropské setkání koná v Římě. Chtěl bych při této příležitosti opakovat slova, která můj předchůdce Jan Pavel II. řekl mládeži na třetím tomto setkání v Římě: „Papež se hluboce účastní vaší pouti důvěry po této zemi... I já jsem povolán být poutníkem důvěry v Kristově jménu (30. prosince 1987).
 
Před bezmála 70 lety bratr Roger založil komunitu v Taizé, kam stále přicházejí tisíce mladých lidí z celého světa, aby hledali smysl svého života. Bratři je zahrnují do svojí modlitby a dávají jim možnost učinit zkušenost osobního vztahu s Bohem. Na podporu těchto mladých lidí v jejich cestě ke Kristu, napadla bratra Rogera myšlenka zahájit „pouť důvěry na této zemi“.
 
Neúnavný svědek evangelia pokoje a smíření inspirovaný ohněm ekumenismu svatosti, bratr Roger, povzbudil všechny, kdo přišli do Taizé, aby se stali hledači společenství. Po jeho smrti jsem řekl: „Měli bychom v nitru naslouchat jeho duchovně žitému ekumenismu a nechat se vést jeho svědectvím vstříc ekumenismu opravdu niternému a duchovnímu“. V jeho šlépějích buďte všichni nositeli tohoto poselství jednoty. Ujišťuji vás o neodvolatelném úsilí katolické církve pokračovat v hledání cest smíření a dosáhnout viditelné jednoty křesťanů. Chtěl bych zvlášť srdečně pozdravit dnes večer ty z vás, kteří jsou pravoslavní nebo protestanté.
 
Kristus vám dnes klade otázku, kterou položil svým učedníkům: „Kým jsem pro vás já?“. Na tuto otázku odpověděl Petr, u jehož hrobu se nyní nacházíme, takto: „Ty jsi Kristus, syn živého Boha“ (Mt 16,15-16). A celý jeho život se stal konkrétní odpovědí na tuto otázku. Kristus touží dostat od každého z vás odpověď, která nebude vycházet z donucení, ani ze strachu, ale z vaší hluboké svobody. Odpovědí na tuto otázku se váš život stane smysluplnější. Text listu svatého Jana, který jsme právě vyslechli, nám umožňuje velice jednoduše a synteticky pochopit, jak odpovědět, „abychom věřili ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali, jak nám nařídil“ (1 Jan 3,23). Mít víru a mít rád Boha a druhé! Co je více povznášející? Co je krásnější?
 
Kéž toto přitakání Kristu ve vašich srdcích během tohoto pobytu v Římě vzroste dlouhým prodléváním ve ztišení, které má ústřední místo při vašich společných modlitbách po slyšení Božího Slova. Toto Slovo, říká druhý list Petrův, je jako „světlo, které svítí na temném místě“, a děláte dobře, že na ně dbáte, „dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci“ (2 Petr 1,19). Pochopili jste, že pokud má ve vašich srdcích vzejít jitřenka, je tomu tak proto, že se tam nevyskytuje vždycky. Zlo a utrpení nevinných ve vás někdy působí pochybnost a neklid. A přitakání Kristu se může stát obtížným. Nedovolte, aby z vás tato pochybnost udělala nevěřící? Ježíš neodmítnul muže, který k němu volal: „Věřím! Pomoz mé slabé víře!“ (Mk 9,24).
 
Abyste v tomto zápase neztratili důvěru, Bůh vás nenechává samotné a osamocené. Všem nám dává radost a útěchu ze společenství církve. Během svého pobytu v Římě, zvláště díky velkorysému přijetí mnoha farnostmi a řeholními komunitami, učiníte novou zkušenost církve. Po návratu domů, do své vlasti, vás vybízím, abyste objevili, že vás Bůh v plné rozmanitosti povolání činí spoluodpovědnými za svoji církev. Toto společenství, kterým je Kristovo tělo, vás potřebuje a máte v něm svoje vlastní místo. Duch svatý, počínaje vašimi talenty a tím, co je pro každého z vás specifické, utváří a oživuje toto mysterium společenství, kterým je církev, aby v dnešním světě šířil dobrou zvěst evangelia.
 
Ve vašich modlitbách spolu s tichem zaujímá důležité místo zpěv. V římských bazilikách znějí v těchto dnech zpěvy z Taizé. Zpěv je oporou a nedostižným výrazem modlitby. Zpíváte-li Kristu, otevíráte se k tajemství Jeho naděje. Nemějte strach chválit Boha dokud nevzejde jitřenka. Nebudete zklamáni.
 
Drazí mladí, Kristus vás neodnímá světu. Posílá vás tam, kde chybí světlo, abyste je nesli druhým. Ano, všichni jste povoláni být malými světélky pro ty, kteří jsou kolem vás. Svou pozorností a spravedlivějším rozdělováním pozemských statků, nasazením za spravedlnost a za novou lidskou solidaritu, budete pomáhat těm, kteří jsou kolem, aby lépe chápali, že nás evangelium přivádí zároveň k Bohu i k druhým. Svojí vírou tak přispějete k tomu, aby na zemi vzešla naděje.
 
Buďte naplněni nadějí. Bůh žehnej vám, vašim rodinám a přátelům!

Přeložil Milan Glaser
Převzato z webových stránek České sekce Vatikánského rozhlasu

Printed from: http://www.taize.fr/cs_article15071.html - 20 November 2019
Copyright © 2019 - Ateliers et Presses de Taizé, Taizé Community, 71250 France