Bratr Alois, 2015

Čtyři podněty, jak být „solí země“

Dopis „Na cestě k nové solidaritě“ pro roky 2012–2015 bude i nadále vyjadřovat základy naší společné cesty, která nás vede k 16. srpnu 2015, desátému výročí vstupu bratra Rogera do věčného života (viz níže uvedený program pro rok 2015). Zde jsou čtyři podněty k tomu, jak být „solí země“.

První podnět: Sdílet s lidmi okolo nás chuť do života



„Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena?“ (Mt 5, 13)

Být solí země je Boží dar, který chceme s radostí přijmout. Tím, že budeme solí země, můžeme předávat chuť do života. A když pracujeme na tom, aby život těch, kteří nám byli svěřeni, byl krásnější, dostává náš život smysl.
Jestliže čelíme velkému množství překážek a ptáme se sami sebe: „Proč se ještě snažit?“, měli bychom si připomenout, že už malé množství soli může dát chuť.
Skrze modlitbu se učíme pohlížet na sebe, jak se na nás dívá Bůh. On vidí naše dary, naše schopnosti.
Neztratit chuť znamená angažovat se tělem i duší a důvěřovat Božím darům v nás.

  • Hledejme, co nás i ostatní podněcuje k růstu a vede k naplnění.

Druhý podnět: Angažovat se pro smíření



„Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem.“ (Mt 5, 23–24)

V nás všech je touha žít společně jako jedna lidská rodina. Nestane se to ale samo od sebe, a to ani v rodině, ani mezi přáteli, v našich městech a vesnicích nebo mezi národy.
Pokud křesťané žijí ve smíření, stávají se znamením uprostřed lidstva, které se snaží o vlastní jednotu.
Jsou situace, kdy je smíření naléhavé. Abychom se pro něj mohli angažovat, musíme porozumět strachům, které svazují ostatní v předsudcích. Měli bychom si taky uvědomit, že druzí proti nám mohou něco mít.
Evangelium nás volá, abychom kolem sebe nešířili zášť zděděnou z minulosti a nepředávali ji další generaci.

  • Odvažme se podněcovat setkání mezi lidmi, kteří nesdílejí stejné názory, stejný způsob života nebo náboženství, kdo nepocházejí ze stejné kultury nebo sociálního prostředí. Poznávejme se vzájemně, zvěme jeden druhého na návštěvu. Mějme odvahu požádat o odpuštění a odpustit.

Třetí podnět: Dát se do služby pokoji



„Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.“ (Mt 5, 9)

Pokoj je něco víc než jen nepřítomnost konfliktu. Je to štěstí. Dává každému spravedlivé místo. Je to plnost života. Když v sobě přijímáme Boží pokoj, rozšiřuje se mezi ty, kdo jsou kolem nás, mezi všechno stvoření.
Touha po pokoji otevírá naše srdce a naplňuje je soucitem ke všem. Vyjadřuje se postojem pohostinnosti a laskavosti v našich rodinách, v našem sousedství, v našem každodenním životě.
Pokoj je také kořenem spravedlnosti ve větším měřítku. Můžeme být překvapeni, že ve společnostech, kde luxus a bída existují vedle sebe, vyvstávají různé formy násilí? Sdílení bohatství snižuje napětí a je důležitým přínosem ke společnému dobru.
Někteří lidé se zasazují o šíření pokoje tím, že na sebe berou zodpovědnost ve veřejném životě své země – v různých sdruženích, ve společnostech, kde pracují, nebo tím, že pomáhají lidem se zvláštními potřebami.

  • Vydejme se k někomu, pro koho pokoj neexistuje. Buďme zvlášť pozorní k přistěhovalcům. Všímejme si nespravedlivých situací a poskytněme ochranu těm, kdo jsou zranitelní. Rozpoznávejme moderní formy otroctví. Připojme se k ostatním v modlitbách za mír, například tím, že každou neděli setrváme půl hodiny v tichu.

Čtvrtý podnět: Starat se o zemi



„Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví.“ (Mt 5, 5)

Tiší a mírní jsou ti, kteří se nevnucují. Nechávají prostor ostatním. Nepřivlastňují si zemi. Mírnost není rezignace, ale schopnost ovládat násilné impulsy, které v nás jsou.
Země nám nepatří. Byla nám svěřena, abychom se o ni starali. Zdroje naší planety nejsou neomezené. Máme povinnost solidarity nejen mezi jednotlivci a národy, ale i s generacemi, které přijdou po nás.
Ve způsobu, jakým používáme a spotřebováváme přírodní bohatství, je nutné najít správnou rovnováhu mezi základními potřebami a touhou mít stále víc.
Veškerá naše zručnost a kreativita jsou potřeba, aby bylo možné najít životní styl, který umožňuje trvale udržitelný rozvoj. Musíme své schopnosti využívat v každodenním životě. Také je ale nutné podněcovat vědecký výzkum, inspiraci v umění a vytváření nových projektů pro společnost.

  • Podívejme se na způsob, jakým žijeme, a hledejme, jak zjednodušit to, co je možná umělé a nepřiměřené. Zjednodušení života pro nás může být pramenem štěstí. Otvírejme prostor pro sdílení: co můžeme dát a co přijímat? Nezapomínejme Boha chválit za stvoření. Udělejme si proto čas na ztišení a rozjímání.

Na stránkách komunity Taizé budou zprávy o různých iniciativách. Ohlasy z aktivit, které se konají na místě, kde žijete, nám můžete také poslat na: echoes taize.fr

Úvod „Naslouchání mladým lidem z Ameriky“ najdete zde.

Printed from: http://www.taize.fr/cs_article17439.html - 14 December 2017
Copyright © 2017 - Ateliers et Presses de Taizé, Taizé Community, 71250 France