16. srpna 2015

Poselství od představitelů církví

Papež František
Ekumenický patriarcha Bartoloměj
Generální tajemník Světové rady církví, Rev. Dr. Olav Fykse-Tveit


Papež František

Letos, kdy komunita Taizé oslavuje tři výročí: 75 let od svého založení, 100 let od narození bratra Rogera a 10 let od jeho smrti, se připojuji k díkůvzdání Bohu, který stále povolává svědky, kteří budou věrní až do konce. Požádal jsem svého ctihodného bratra kardinála Kurta Kocha, aby vás a všechny členy komunity ujistil o mé náklonnosti.

Papež Benedikt XVI. při příležitosti evropského setkání, které komunita Taizé roce 2012 zorganizovala v Římě, nazval bratra Rogera „neúnavným svědkem evangelia pokoje a smíření, který byl inspirovaný ohněm ekumenismu svatosti“ (z poselství 29. prosince 2012).

Tento oheň ho vedl k tomu, aby založil komunitu, kterou můžeme považovat za skutečné „podobenství společenství“ a která dodnes hraje významnou roli v budování mostů bratrství mezi křesťany.

Bratr Roger náruživě hledal jednotu církve. Otevřel se pokladům různých křesťanských tradic, aniž by přetrhal pouta se svým protestantským původem. Ve svém dlouhém životě prokázal vytrvalost v práci pro změnu vztahů mezi stále ještě rozdělenými křesťany a vytyčil mnohým cestu ke smíření.

Bratr Roger žil z Písma a také často odkazoval k učení církevních otců. Čerpal z křesťanských pramenů a věděl, jak je přiblížit mladým lidem.

Chápal mladou generaci a důvěřoval jí. Vytvořil z Taizé místo, kde se mohou setkávat mladí lidé z celého světa, cítí se zde respektováni a podporováni ve svém duchovním hledání.

Bratr Roger miloval chudé, znevýhodněné a ty, kteří zdánlivě nic neznamenají. Ukazoval životem spolu se svými bratry, že modlitba jde ruku v ruce s lidskou solidaritou.

Vzdávám za život bratra Rogera, který daroval až ke své násilné smrti, díky Bohu Otci, Synu i Duchu svatému. Kéž komunita Taizé stále udržuje naživu svědectví, které vydával vzkříšenému Kristu i stále obnovovanou výzvu „vyvolit si lásku“.


Ekumenický patriarcha Bartoloměj

Chtěli bychom vám poblahopřát při příležitosti jubilejního roku 2015, který vaše komunita prožívá. V roce, kdy uplyne sto let od narození bratra Rogera, si připomínáme také deset let od jeho smrti a sedmdesát pět let existence komunity.

Blízkost těchto tří událostí dokonale poznamenává nerozlučný osud mezi charismatickou osobností vašeho zakladatele, bratra Rogera, a duchovní odvahou, kterou prokazoval při uskutečňování svého ekumenického povolání. Nestačí jen mít nějakou vizi, je nutné jí také dát tělo i duši. Bratr Roger byl inspirován naléhavou potřebou jednoty křesťanů a nejen utvářel vnější podobu skutečně mnohodenominační komunity, ale podporoval také duchovní ekumenismus charakterizovaný zvláštní pozorností vůči mladým.

Jednota křesťanů je očividný fakt, ke kterému jsme vázáni nezrušitelným závazkem. Jak ale běží čas, desetiletí po desetiletí, původní nadšení ztrácí dech a je nutné se zamyslet nad důvody pro jednotu. Kromě Kristova příkazu v Janově evangeliu „buďte jedno“ (J 17, 21) je důležité porozumět neustále se obnovující aktualitě tohoto příkazu a nechat jej sám o sobě, aby udával směr našemu usilování o obnovu pout společenství. Historické podmínky se samozřejmě vyvíjejí. Náš neochvějný závazek smíření křesťanů a jednotě našich církví si naopak zachovává charakter ekumenického kairos, kterým se projevuje všeobecnost církve.

Bratr Roger vám zanechal jako svůj duchovní odkaz naději. Oči naděje jsou stále upřeny do budoucnosti a dá se říct, že jsou ukotveny v mladé generaci. Chceme projevit uznání důležitému úkolu komunity Taizé v tomto ekumenismu života, který pramení v bratrském sdílení, věrnosti Písmu a církevním otcům.

Končíme toto skromné poselství připomenutím slov pravoslavného teologa Oliviera Clémenta: „,Důvěra‘ je v Taizé klíčovým slovem. Setkání v Evropě a na dalších světadílech, která organizuje komunita Taizé, jsou součástí pouti důvěry na zemi. Slovo ,důvěra‘ je možná jedno z nejpokornějších, nejobyčejnějších a nejjednodušších, jaká máme, ale zároveň je jedním z nejzákladnějších.“

V tomto duchu „důvěry“ v Pána vám tedy ještě jednou blahopřejeme při příležitosti tohoto jubilejního roku vaší komunity a prosíme Krista, našeho Boha, aby vám dal růst v naději ve vaše důležité poslání služby křesťanské jednotě.


Generální tajemník Světové rady církví, Rev. Dr. Olav Fykse-Tveit

Jsme tu shromážděni v dojemné chvíli. Taizé i 75 let od doby, kdy tato mimořádná vize ožila, stále přitahuje a inspiruje tisíce mladých lidí z celého světa. Taizé je vesnice, řeholní komunita, ale ještě víc je to duchovní domov – cenná zastávka na cestě životem a místo, kde se setkáváme s ostatními poutníky na této cestě. To platí, ať už se setkají tady nebo kdekoli jinde v duchu Taizé, při mnoha dalších příležitostech ve světě. Přitažlivost zkušenosti života v jednoduchosti a zážitku modlitby je mimořádné svědectví cesty, ve které tolik mladých lidí žije novým způsobem starokřesťanské heslo „ora et labora“, „modli se a pracuj“. Taizé hrálo roli i v přetvoření mé vlastní cesty víry, pomohlo mi prohloubit spiritualitu a inspirovalo mé činy. Vždycky budu bratru Rogerovi a celé komunitě, kterou založil, vděčný.

Pod vedením drahého bratra Aloise komunita volá k „pouti důvěry na zemi“. Mladí lidé na tuto výzvu odpovídají s nadšením, motivováni silným spojením mezi sdílenou spiritualitou a praxí solidarity. Napsal jste: „Když pokračujeme v „pouti důvěry na zemi“, která shromažďuje mladé lidi z mnoha zemí, pronikáme stále hlouběji do tajemství skutečnosti, že všichni lidé tvoří jednu rodinu a Bůh přebývá v každém člověku bez výjimky.“ (Dopis z Kalkaty)

Dnes je pro nás životně důležité milovat hlubokou duchovní pravdu, podle níž patříme do jedné lidské rodiny, takže jsme v solidaritě částí jedné velké sítě života. Uvědomění, že naše mezilidské vztahy jsou začátkem vzájemné důvěry a solidarity, volá po změně a proměně ambivalentních skutečností, kterým dnes čelíme. Musíme hluboko v srdcích cítit, že patření trojjedinému Bohu ústí v to, že náležíme také jeden druhému a celému stvoření. To je platí dnes a bude to platit i nadále. Náležet k sobě znamená, že naše budoucnost je neoddělitelně spojena s budoucností ostatních. Je pro nás možná jen jedna společná budoucnost.

Zážitek života ve společenství je přesvědčivým obrazem závislosti lidí jedněch na druhých. V Taizé se mladí lidé týden co týden setkávají spolu s bratry v rytmu společného života, modliteb, studia Bible a skupinek stejně jako sdílení praktických úkolů, které umožňují společný život. Angažovanost pro společný cíl ukazuje, že naše různorodé talenty mohou nést lepší ovoce, pokud se pěstují s ostatními v rámci společné modlitby a práce. Je to pro nás výzva a často nás to formuje. Ale v celé historii křesťanství byly nejdůležitější a nejvíc inspirativní stránky naší víry a našeho poslání rozeznávány a vyjadřovány ve společenství.

A proto se to, co se zde ohledně angažovanosti pro společný život a vize naučíme, stává důležitým darem ve chvílích, kdy čelíme nejistotám naší budoucnosti. Porozumění tomu, jakou sílu má pevné spojení mezi církví, lidstvem a vším stvořením, je nevyhnutelné, pokud chceme pochopit ničivou hrozbu klimatických změn. Je to životně důležité pro svět, který je poznamenaný zraňující nerovností a nedostatkem solidarity, kde socioekonomické podmínky stále drží miliony lidí v bídě. A toto se děje ve světě, kde nedostatek zdravotní péče má fatální následky pro příliš mnoho lidí, kteří se nakazí nemocemi, proti kterým umíme bojovat. Právě jsme si připomínali 70. výročí svržení atomových bomb na města Hirošimu a Nagasaki, chmurné památky hrůz války a pokračujícího nebezpečí jaderné síly. Tyto hrozby ohrožují všechny bez rozdílu a týkají se nás všech. Musíme skutečně naslouchat této větě: „Všichni lidé tvoří jednu rodinu a Bůh přebývá v každém člověku bez výjimky.“

Současné ekumenické hnutí může popsat slovo pouť. Výzva komunity Taizé k pouti důvěry na zemi zní v harmonii s pozváním 10. sjezdu Světové rady církví v Pusanu, abychom se vydali na pouť spravedlnosti a míru. Když mluvíme o pouti, která kombinuje duchovní rozměry modlitby a bohoslužby s praktickými činy spravedlnosti a míru, vede nás to k tomu, abychom si připomněli, že křesťanský život a křesťanská identita jsou součástí něčeho, co je mnohem větší než my, co nás někdy poutá k sobě ve vzájemné solidaritě, která se stává výrazem Božího milosrdenství a lásky. Vydáváme se ze sebestředného pohledu a toho, že si vystačíme sami, ke křesťanské víře a životu. Vydání se společně na tuto pouť vyžaduje otevřenost k dialogu, přijetí a uskutečňování vzájemné zodpovědnosti a zapojení ostatních do své budoucnosti. Když hledáme smysl, který přesahuje nás samotné i nás jako část konkrétní skupiny, církve nebo tradice, objevujeme plný rozměr života širšího společenství s těmi, kteří jdou po stejné cestě.

Pro mě je velmi významné, že slavíme zároveň 75. výročí založení komunity Taizé, sto let od narození bratra Rogera a deset let od jeho smrti. Když jdeme společně na pouti spravedlnosti a míru, poznáváme, že všichni mají jedinečné dary a závazky, které jsme připraveni sdílet. Jako křesťané se vzájemně považujeme za bratry a sestry, kteří se vzájemně podporují, abychom žili jako Kristovi učedníci a abychom šli v Ježíšových stopách. Bratr Roger svým životem a svědectvím ukázal radost i utrpení, které jsou součástí života Kristova učedníka. Cesta jeho života nám pomáhá nalézt hlubší smysl toho, když společně tvoříme v modlitbě i praktickém životě Kristovo tělo. Jeho rozjímání o Kristově životě uprostřed nacistického teroru a války stejně jako tragédie jeho smrti nám pomáhají upírat oči na Kristův kříž. Připomíná nám Kristovu lásku, která spojuje, smiřuje, obětuje se za svět a dává v eucharistii nový život.

Během sjezdu Světové rady církví v Pusanu jsme požádali bratry, aby společně s mladými lidmi připravili na konec plenárního zasedání o jednotě modlitbu. Církev sjednocena v Kristovo tělo je povolána, aby byla prorockým znamením a předzvěstí Božího království spravedlnosti a pokoje, které přijde. A tuto vizi můžeme pochopit pouze, když ji zažíváme.

Ora et labora, modli se a pracuj, bohoslužba i činy, obracet se k Bohu i do světa, tyto dvě stránky jsou spojené a poznamenané základním rytmem našeho křesťanského života. Ze své vlastní zkušenosti mohu říct, že v Taizé vidíme a učíme se této trvalé inspiraci pro svou vlastní pouť.


Poselství dalších představitelů církví si můžete přečíst v angličtině, francouzštině nebo v některém dalším světovém jazyce (viz dostupné překlady).

Printed from: http://www.taize.fr/cs_article19491.html - 19 August 2019
Copyright © 2019 - Ateliers et Presses de Taizé, Taizé Community, 71250 France