... dobrá lekce důvěry pro přijímání závazků
Před pěti lety uspořádali mladí lidé ve Zlíně setkání nazvané „Dny důvěry“, na které navázala podobná setkání v Brně a Olomouci. Těchto víkendů se zúčastnili mladí lidé ve věku 17–35 let z celé České republiky. Všichni účastníci setkání byli přijati v rodinách místních farností a sborů. I letos někteří z těchto mladých vyjádřili touhu pokračovat v „pouti důvěry“ ve svých městech. V říjnu a listopadu uspořádali „Večery důvěry“ v několika velkých městech České republiky. Tato ještě jednodušší setkání (konající se v sobotu odpoledne a večer) začala biblickým úvodem, na který navázalo sdílení ve skupinkách, společná večeře z vlastních zásob a byla zakončena modlitbou se zpěvy z Taizé. Zúčastnilo se jich několik set lidí…
Vlaďka z Prahy
Ztraceni v Paříži můžete najít sami sebe…
O Taizé jsem slyšela před mnoha lety. Moje sestry se několikrát zúčastnily evropského setkání. Já sama jsem se ale o Taizé nezajímala, dokud jsem neodjela na studijní pobyt do Paříže. Cítila jsem se tam trochu ztracená – neznala jsem nikoho a nejprve jsem se francouzsky stěží domluvila. Jednou jsem šla okolo kostela Saint-Germain-des-Prés, kde jsem z ničeho nic potkala společenství velmi přátelských mladých lidí. Překonat prvotní těžkosti mi pomohlo i opakování krásných zpěvů z Taizé, které jsme společně zpívali. Nemusela jsem ani mluvit francouzsky, abych se k nim mohla připojit.
O měsíc později, o slavnosti Všech svatých, jsem se s těmito mladými lidmi ze Saint-Germain-des-Prés vydala do Taizé. Zpěvy a ticho mě znovu zasáhly a byla jsem dojata i společenstvím a přátelstvím, které jsem zde cítila. Poznala jsem, že hledání pravdy a smyslu života se nevylučuje s tím, že se s přáteli dobře bavíme.
O pár měsíců později jsem se do Taizé vrátila i se svou kamarádkou. Zmeškaly jsme autobus z Prahy, a proto jsme celou cestu musely odstopovat – je to víc než 1000 km. Stálo to ovšem za to. Půl týdne jsme strávily v tichu. Byl to velmi obohacující zážitek.
Znovu jsem se rozhodla vrátit, tentokrát jsme jeli s přáteli mikrobusem a autem, a oslavit zde Velikonoce. Z nějakého důvodu jsem cítila potřebu ukázat Taizé ostatním. Doufala jsem, že tu najdou tu samou uklidňující a nabíjející atmosféru, jakou jsem zde našla já.
S důvěrou na sebe vzít závazek
O půl roku později jsem se zúčastnila Dnů důvěry v Olomouci. Když za další půlrok přijel jeden bratr do Prahy, mluvili jsme také o možnosti, že bychom připravili Večer důvěry i zde. V té době už mi připadalo zapojit se do příprav úplně samozřejmé. Bylo to mnohem víc srdeční než rozumové rozhodnutí. Na jednu stranu jsem se trochu bála brát na sebe závazek cokoli organizovat – jako mnozí mladí lidé mám ze závazků strach. Budu mít čas? Zvládnu to? Nebudu muset být ve škole? Nebude se konat nějaká jiná akce, na které bych byla radši než na Večeru důvěry? Ale myslím, že když už se pro něco rozhodneme a je to naše priorita, najdeme si čas mnohem snadněji. Když to je navíc dobrá a smysluplná věc, většinou to nakonec nějak jde. Je potřeba jenom… důvěra!
A nakonec se to podařilo. Přestože jsem dva dny před Večerem důvěry dělala státnici. Přestože další členové přípravného týmu se museli zabývat jinými věcmi – školou, prací a podobně. Ten krásný večer se Slavností světla, na kterou dorazilo 350 lidí, pro nás byl ohromným zadostiučiněním a potvrzením, že to celé stálo za námahu. Obohacující byl i odpolední biblický úvod a setkání ve skupinkách.
Jak vypadala příprava?
Rozhodli jsme se rozdělit na menší týmy, které byly zodpovědné za jednotlivé aspekty přípravy – hudbu, výzdobu, informace, webové stránky, jídlo atd. Já jsem měla na starosti pozvánky a kontakt s médii. Povzbuzovala jsem tedy lidi, aby vyvěšovali naše krásné plakáty po farnostech, školách… Kontaktovala jsem taky mnohá křesťanská i světská média, rozeslala jsem jim pozvánky a tiskové zprávy, a to před Večerem důvěry i po něm. Poskytla jsem několik rozhovorů a sjednala další rozhovory s bratrem z Taizé, který při této příležitosti do Prahy přijel.
Bylo hezké vidět, jak nakonec všechny týmy pracovaly dohromady a společně vytvořily ten krásný Večer důvěry. A protože všichni dobrovolníci byli mladí lidé, užili jsme si při této spolupráci taky dost legrace.
