Život naplněný prací pro nejchudší z chudých skončil. Bratr Frank, ať už spolu s dalšími bratry komunity trávil čas kdekoli, se vždycky snažil intenzivně hledat Boha, což ho vedlo také k přesvědčení, že je nezbytné sdílet život s těmi nejopuštěnějšími lidmi. Na konci roku 1964 ho bratr Roger požádal, aby se vydal na několik návštěv Spojených států. Tyto návštěvy později, v roce 1965, vedly k založení první fraternity na americkém kontinentě, a to ve Wisconsinu. Od roku 1966 do 1971 byl bratr Frank zodpovědný za fraternitu situovanou v jedné chicagské chudinské čtvrti, ve které žilo pár bratří z Taizé společně s několika františkány. Poté strávil s dalšími bratry rok v Atlantě.

V roce 1972 se bratr Frank vydal na jiný kontinent. Byl poslán do Asie, navštívil Indii, kde se zasadil zvlášť o první kontakty mezi komunitou Taizé a Matkou Terezou. Potom navštívil Indonésii, Vietnam a Filipíny. Na konci roku 1974 vznikla fraternita ve městě Chittagong, které je v jednom z nejchudších států světa – v Bangladéši. Odtud se v roce 1978 přestěhoval do Japonska, kde s dalšími bratry založil fraternitu v jedné okrajové části Tokia jménem Miyadera. Na konci roku 1979 pomáhal zakládat fraternitu v jihokorejském Soulu. V roce 1981 odcestoval do Kalkaty a v roce 1987 se vrátil natrvalo do Bangladéše. Tehdy se bratři vydali žít ve městě Mymensingh.

Bratr Frank jednou popsal dlouhá léta, po která sdílel život s chudými Bangladéšany, těmito slovy:

Stále objevujeme, že ti, kteří jsou společností odmítáni kvůli své slabosti a zdánlivé neužitečnosti, ztělesňují Boží přítomnost. Pokud je přijímáme, vedou nás postupně k tomu, abychom zanechali za sebou svět plný soutěžení, a směřovali ke světu ve společenství srdcí. Společně s hendikepovanými lidmi podnikáme poutě jako gesto společenství s věřícími islámu a dalších náboženství. A to otvírá naše srdce. Když společně sloužíme chudým a slabým, jsou to oni, kdo nás spojují. Nejsme to my, silní, kteří na tom mají zásluhu, ale oni nás zvou, abychom byli spolu, společně s nimi.