Úsilí o mír a smíření v lidské rodině je nesmazatelně zapsáno do základů povolání komunity Taizé, jejíž „pouť důvěry na zemi“ shromáždila již několik generací mladých lidí všech světadílů.

40 000 mladých lidí, kteří se sešli od 29. prosince 2008 do 2. ledna 2009 v Bruselu při další etapě této pouti, chce oživit intuici a entusiasmus, které provázely počátky evropského společenství: konkretizovat smíření vzájemným sdílením zdrojů a specifik.

Dobrodružství budování Evropy

Evropa dokázala nastolit údobí míru v její historii doposud nevídané. Cesta, kterou již ušla, vzbuzuje v dalších oblastech světa obrovské naděje. Po mnoha konfliktech mezi Evropany se zdá, že současné spojenectví je již hotová věc. A přece, s každou novou generací bude třeba je upevňovat.

Nepodlehnout apatii

Na evropské instituce se dnes mnohdy hledí s nepochopením a určitou apatií. A přesto jsou nepostradatelné k zachování míru na kontinentu. Je však nutné, aby přispívaly k sdílení zodpovědnosti na všech úrovních evropské společnosti. [1] Vedoucí představitelé členských států mohou přispět k oživení elánu, jestliže ve chvílích těžkého rozhodování nebudou dělat z evropských institucí obětního beránka.

Globalizace solidarity

Evropské společenství bude mít opravdu smysl jen tehdy, když se při jeho stavbě nezapomene na ostatní světadíly a na solidaritu s nejchudšími národy. Překotný vývoj vyžaduje zvýšenou snahu o porozumění současné situaci, aby se evropské instituce a její podpůrné mechanismy dokázaly této situaci přizpůsobit.

Převážná část mladé generace chce, aby ekonomickou globalizaci doprovázela globalizace solidarity. Je-li jedním z cílů Evropy sdílení prosperity, nemohly by bohaté země projevit víc velkorysosti jednak investicemi ve prospěch rozvíjejících se zemí, jednak důstojným a zodpovědným přijetím jejich občanů, kteří se rozhodli pro emigraci?

Díky rozšiřování sítě osobních vztahů napříč kontinentem získalo mnoho mladých lidí silné vědomí evropské identity. Chtějí pokračovat ve sdílení darů, aniž by ztráceli smysl pro specifika a jedinečnost každého národa nebo regionu. Vzájemnému porozumění mezi národy napomohou také iniciativy, jakou je například evropská dobrovolná služba.

Současná finanční krize

Současná finanční krize ukazuje, že hospodářství se nemůže trvale rozvíjet, pokud se neřídí etickými normami. Tato krize se může stát příležitostí, abychom se zamysleli nad našimi prioritami při budování celosvětového společenství – O jaký rozvoj usilujeme? Jaký rozvoj je možný vhledem k omezeným zdrojům naší planety?

Čím víc je hospodářský a finanční systém složitější, tím evidentnější je potřeba koordinace a regulace, máme-li hledět na společné dobro celé lidské rodiny. Nadnárodní orgány, které zajišťují větší spravedlnost, jsou napříště nepostradatelné. [2]

Dvojí vklad křesťanů

Evangelium povzbuzuje k životu v prostotě. Vybízí věřící, aby se ovládáním svých tužeb dobrovolně rozhodli pro omezování svých potřeb. [3] Svobodná volba jednoduchého životního stylu pomáhá těm bohatším odolávat honbě za nadbytkem a přispívá k boji proti bídě těch nejchudších.

Druhý vklad, který křesťané mohou do společnosti přinést, je bezesporu jejich povolání k tomu, aby byli průkopníky na cestách odpuštění. Snaha o odpuštění předpokládá už to, že odmítneme, aby se přenesla na další generaci zloba pramenící z nezahojených zranění. Nemůžeme zapomenout na bolestnou minulost, ale odpuštěním můžeme přerušit řetěz přetrvávající zášti. Bez odpuštění nemají naše země budoucnost. Obdivuhodný elán počátků budování Evropy se zrodil do značné míry z tohoto přesvědčení. [4]

Všichni se mohou podílet na civilizaci poznamenané nikoliv podezřívavostí, ale důvěrou. V minulosti se někdy i nepatrné hrstce osob podařilo posunout jazýček na vahách dějin na stranu míru. [5]