Papežova vzpomínka na bratra Rogera

Castel Gandolfo, Itálie, 17. sprna 2005
Toto jsou slova Benedikta XVI., která vyslovil na závěr generální audience. Vyjádřil jimi svůj zármutek nad smrtí bratra Rogera.

Mluvili jsme zároveň o smutku i o radosti. Ve skutečnosti dnes ráno jsem obdržel velmi smutnou, tragickou zprávu.

Během včerejší večerní modlitby byl náš drahý bratr Roger Schutz, zakladatel komunity Taizé, pobodán a zabit jednou zřejmě duševně nevyrovnanou ženou.

Tato zpráva mě zasáhla tím spíše, že jsem právě včera brzy ráno obdržel milující dopis od bratra Rogera. V něm mi napsal, že si z hloubi svého srdce přál povědět mi, že “jsme ve společenství s Vámi a s těmi, kteří se shromáždili v Kolíně nad Rýnem”.

Napsal tuto zprávu, protože kvůli svému zdravotnímu stavu bohužel nebyl schopen přijet osobně do Kolína, ale byl by tam přítomen duchovně se svými bratry.

Na konec dopisu napsal, že doufá, že bude moci co nejdříve přijet do Říma, aby se se mnou setkal a řekl mi, že “komunita Taizé chce jít dál ve společenství se Svatým otcem”. Potom připsal rukou: “Svatý otče, ujištuji vás, že pociťuji hluboké společenství. Bratr Roger z Taizé”.

V tomto momentu smutku můžeme pouze odevzdat Pánově dobrotě duši jeho věrného služebníka. Víme, že ze smutku, jak jsme právě slyšeli v žalmu, se zrodí radost.

Bratr Roger je v rukou věčné Dobroty, v rukou věčné Lásky; vstoupil do věčné radosti. Zve a povzbuzuje nás k tomu, abychom byli věrnými dělníky na Pánově vinici. Jistě i ve smutných okamžicích nás Pán doprovází a dává nám svou radost.

Printed from: https://www.taize.fr/cs_article2661.html - 13 April 2021
Copyright © 2021 - Ateliers et Presses de Taizé, Taizé Community, 71250 France