Meditativní zpěv

Nic tak nepřivádí ke společenství s živým Bohem jako společná meditativní modlitba s jejím vrcholem – zpěvem, který pokračuje a přetrvává v tichu srdce, když se ocitáme sami. Když prostřednictvím jednoduché krásy symbolů vnímáme Boží tajemství, když jej nedusí přemíra slov, tehdy nás společná modlitba, vzdálená monotónnosti a nudě, otvírá pro radost proudící z nebe na zem.

Modlitba zpěvem je jedním ze základních prostředků k vyjádření a oživení touhy po Bohu. Meditativní zpěv vede člověka k prameni modlitby, který pak vyvěrá v tichosti jeho srdce v každém okamžiku, ve dne i v noci, při práci, při rozmluvách s druhými lidmi, při odpočinku…

Jedná se o formu zpěvu, která podporuje a usnadňuje účast všech na společné modlitbě: jednoduché písně, které se lze snadno naučit a jsou přitom na vysoké hudební úrovni, se skládají z krátkých vět, jež se po dlouhou dobu opakují. U mnohých písní je možno kombinovat zpěv shromáždění se sólovými vstupy a instrumentálním doprovodem.

Zpěvy z Taizé jsou jednoduché, avšak jejich uplatnění při společné modlitbě si vyžaduje přípravu. I tam, kde proběhne příprava v rámci pravidelné zkoušky sboru, se doporučuje krátký nácvik s celým shromážděním před zahájením modlitby.

Zpěvy v různých jazycích jsou určeny pro velká mezinárodní shromáždění. Při modlitbách v místním společenství za účasti lidí všech generací by měly být použity zpěvy s českými a latinskými texty. V rámci možností je dobré rozdat zpěvníky nebo alespoň texty zpěvů všem zúčastněným. Do výběru je možné zahrnout též jednu či dvě známé písně z místního repertoáru.

Zpěvy z Taizé jsou formou modlitby. Jejich jednoduchost má umožnit všem lidem, kteří se chtějí společně modlit, aby se mohli zpěvem plně zapojit. Jedná se o modlitbu meditativní. Sbor a instrumentální doprovod mají zastávat pomocnou roli, která si od zpěváků a hudebníků vyžaduje určitou dávku diskrétnosti. Aby se ke zpěvu přidalo celé shromáždění, je třeba se vyhnout všemu, co by mohlo vyvolat dojem koncertního vystoupení. Ke změnám hlasitosti a tempa se musí přistupovat velmi opatrně. Čtyřhlasý sbor jistě podpoří kvalitu a krásu společného zpěvu všech zúčastněných, měl by se však při modlitbě obejít bez dirigenta a splynout se zástupem obráceným směrem ke kříži, k ikonám či k oltáři (výjimkou jsou velká shromáždění, kdy je sbor doprovázen též orchestrem).

Ten, kdo zpěv zahajuje, by měl dbát na to, aby udal správnou výšku tónu – k tomu může posloužit ladička či nějaký hudební nástroj – a tempo, které je při delším zpěvu třeba udržovat. Vedoucí zpěvák může za tímto účelem zpívat do mikrofonu, avšak dává pozor na to, aby nepřekrýval ostatní hlasy. Při velkém shromáždění je nutné dobré ozvučení, které je třeba před modlitbou zkontrolovat a vyzkoušet s těmi, kteří je budou používat.

Nástroje: K podpoře melodické struktury zpěvů a k zachování správného tempa i výšky tónu je vhodný kytarový, příp. klávesový doprovod. Kytara by měla používat rozložených akordů k vytvoření pevného pozadí zvuku a měla by se přísně vyhýbat staccatovému vybrnkávání, rasqadu, nebo synkopovému rytmu, který je tomuto stylu skladeb cizí.

„Krátká opakující se píseň má v sobě jemný půvab, niterný pokoj. V křesťanství existuje tato tradice zklidňujícího opakování, při němž se intelekt zbavuje svého neklidu a tím se disponuje pro modlitbu. Do tajemství jsou tak uvedeni i ti, kteří o něm nevěděli téměř nic. Taková modlitba nemůže být příliš složitá. To podstatné v křesťanství lze skutečně vyjádřit několika slovy.“

Olivier Clément

Printed from: http://www.taize.fr/cs_article2802.html - 18 September 2019
Copyright © 2019 - Ateliers et Presses de Taizé, Taizé Community, 71250 France