Bratr Alois 2014

Čtyři podněty k „hledání viditelného společenství mezi všemi, kdo milují Krista“

Dopis „Na cestě k nové solidaritě“ bude i nadále základem naší společné cesty, která nás po etapách vede k roku 2015. Pobízí nás, abychom v nadcházejícím roce usilovali o „hledání viditelného společenství mezi všemi, kdo milují Krista“. Zde jsou čtyři podněty, které pomáhají zapojit se do tohoto hledání.
Kristus nabídl své přátelství všem. Neodmítá nikoho. Ti, kdo milují Krista, jdou v jeho stopách a tvoří po celém světě velké společenství přátelství. Říká se mu také obecenství. Z toho důvodu musejí ti, kdo milují Krista, přispívat k uzdravování ran lidstva: aniž by se chtěli vnucovat, mohou prosazovat globalizaci solidarity, která nevylučuje žádný národ a žádného člověka.
 
Jak se do toho každý může zapojit?

Přidat se k místnímu modlitebnímu společenství


Milujte se navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci. (J 13, 34–35)

Při některých příležitostech, jako jsou mezinárodní setkání, se toto společenství přátelství zviditelňuje. Ale tyto události nastávají jen občas. Všude ale můžeme najít části tohoto velkého společenství, i když třeba jen nepatrné. Není možné, abychom víru žili úplně sami. Víra se rodí ze zážitku společenství, když objevujeme, že Kristus je zdrojem jednoty bez hranic.

Kéž by se místní společenství (kterým říkáme také farnosti), skupiny a kaplanství stále více stávaly místy přátelství! Pohostinná místa, kde se vzájemně podporujeme, kde jsme pozorní k slabým, cizincům, k lidem, kteří nesdílí naše názory…

Návrh pro všechny: Mohla by nám účast na nedělní bohoslužbě nebo i nějaké další aktivity umožnit zažít společenství dokonce i s lidmi, které jsme si nevybrali?

Návrh pro lidi zodpovědné za místní pastoraci: Naslouchejte mladým lidem; snažte se rozeznat, co mohou přinést místnímu společenství, a vítat to. Snažte se, aby si toho byli vědomi i starší lidé.


Rozšířit přátelství za hranice, které nás zadržují


Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili. (Mt 25, 40)

Ježíš byl pozorný ke každému, koho potkal, zvlášť k chudým, dětem a těm, kdo se zdáli nedůležití. Když ho následujeme, můžeme překročit hranice a jít k těm, kdo jsou v nouzi. Gesta solidarity můžeme činit společně s křesťany jiných denominací, ale i s lidmi, kteří naši víru nesdílejí.

Ať se jedná o chudobu hmotnou nebo duchovní, solidarita v sobě zahrnuje obousměrné sdílení: když poskytneme někomu pomoc, jsme to často my, kdo je obdarován.

Návrh pro všechny: Mohli bychom si vybrat na jeden rok nějakou situaci ve svém okolí a lidi, kterým bychom mohli nabídnout přátelství, projevit solidaritu: vyloučeným, chudým, nemocným, hendikepovaným, opuštěným dětem, přistěhovalcům, nezaměstnaným…?

Návrh pro lidi zodpovědné za místní pastoraci: Pomáhejte mladým najít situace, kde je potřeba a možnost projevit solidaritu.


Sdílet a modlit se pravidelně s ostatními


Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich. (Mt 18, 20)

Bolestné zkoušky, osamělost nebo živé povědomí o nespravedlnosti ve světě některým mladým lidem téměř znemožňují mít víru v Boha. Víra s sebou vždycky nese riziko – riziko důvěry.

S kým se mohu vydat na cestu a přemýšlet o víře?

Návrh pro všechny: Radši než zůstat sami se svými otázkami, najděme si několik dalších lidí, se kterými bychom je mohli sdílet, jednou týdně nebo měsíčně. Čtěme společně jednu stránku z evangelií nebo nějaký jiný úryvek. Modleme se společně se zpěvy, čtením z Bible a chvílí ticha.

Návrh pro lidi zodpovědné za místní pastoraci: Podporujte a povzbuzujte tyto modlitební a diskusní skupinky; pomáhejte jim, aby zůstaly otevřené a schopné přijmout mezi sebe další lidi.


Zviditelnit víc společenství mezi všemi, kdo milují Krista


Vy jste tělo Kristovo. (1 K 12, 27)

V naší vesnici, městě a našem regionu jsou lidé, kteří také milují Krista, i když jiným způsobem než my. Říkat si „křesťané“ znamená nést Kristovo jméno. Identitu křesťanů dostáváme skrze křest, který nás spojuje s Kristem. Snažme se zviditelnit tuto naši společnou identitu, místo abychom zdůrazňovali identitu své denominace.

I pokud se zdají naše rozdíly neslučitelné, není to důvod, abychom se separovali. Kristus během svého života překračoval hranice a na kříži rozepjal ruce z jedné strany na druhou mezi těmi, kdo jsou rozděleni. Pokud křesťané chtějí následovat Krista a přinášet světu Boží světlo, nemohou zůstat rozděleni. Je to Duch svatý, kdo nás sjednocuje.

Návrh pro všechny: Proč se nevydat k těm, kdo se od nás liší; do jiné skupiny, farnosti, hnutí, denominace, křesťanské komunity přistěhovalců…? Můžeme se navštěvovat, nechat se přijmout a naopak pozvat druhé. Můžeme se ke Kristu obracet v jednoduché modlitbě, vejít „pod jednu střechu“, aniž bychom čekali, až bude všechno plně v souladu. Tak budeme moci žít předzvěst plného společenství.

Návrh pro lidi zodpovědné za místní pastoraci: dělejte v pastoraci s křesťany jiných denominací společně vše, co je možné. Nedělejte nic, aniž byste ostatní brali v potaz.

Brožuru s těmito Podněty pro rok 2014 a textem „Naslouchání mladým lidem z Asie“ si můžete stáhnout zde: PDF

Printed from: http://www.taize.fr/cs_article16249.html - 21 September 2020
Copyright © 2020 - Ateliers et Presses de Taizé, Taizé Community, 71250 France