Baltské moře, které leží mezi Skandinávií, baltskými zeměmi, Polskem, Německem a Ruskem, je potenciální křižovatkou národů severní Evropy. Od počátků války na Ukrajině zde rostou obavy obzvlášť výrazně. Setkání mladých Evropanů z různých zemí, kteří se budou společně modlit, zamýšlet se a jinak interagovat, pomůže vyjádřit jejich odhodlání obnovovat Evropu, která bude společným domovem s budoucností v míru.

Když od někoho žádáte pohostinnost, říkáte mu: „Dáváme se vám pod ochranu a důvěřujeme vám.“ Hostitelé naopak vyjadřují: „Nebojíme se vás, jsme tu pro vás. Chceme, abyste se tu cítili jako doma.“ Účastníky přijmou rodiny a církevní společenství všech denominací. Estonsko přijalo od začátku války víc než 65 000 uprchlíků z Ukrajiny. Při celkovém počtu 1,4 milionu obyvatel je to aktuálně nejvyšší poměr ukrajinských uprchlíků na počet obyvatel v zemi EU.

Jako zpívající revoluce se označuje postupný nenásilný proces, který v roce 1991 vedl k obnovení estonské nezávislosti. Zpěv byl pro Estonce vždy hlavní sjednocující silou, když snášeli padesát let sovětské nadvlády. Estonsko se k Evropské unii připojilo v roce 2004. Má rozlohu 45 228 kilometrů čtverečních. S Ruskem má hranici dlouhou 294 kilometrů. 26 % obyvatel Estonska má slovanský původ, většinou ruský.

V 90. letech se představitelé Estonska rozhodli využít vyspělé technologie ke zjednodušení života svých občanů. Všechny administrativní úkony státu byly zdigitalizovány. Programování se začíná vyučovat ve velmi mladém věku. IT sektor zde zaměstnává 4 % všech zaměstnanců a tvoří 7 % HDP. Tento kontext nám pomůže zamyslet se nad tím, jak můžeme využívat umělou inteligenci, IT a další technologie založené na zdravé antropologii a etice, které rozvíjejí člověka i společnost.

Estonsko bylo jedním z posledních koutů Evropy, který ve 12. století přijal křesťanství. Od 16. století, kdy se Estonsko připojilo k reformaci, má dnes místní kultura kořeny v luteránských a od 19. století také v pravoslavných tradicích.

V současnosti 80 % mladých Estonců říká, že se necítí spjato s žádným náboženstvím. 70 % pak říká, že se nikdy nemodlí. Účast na setkání v Tallinu bude příležitostí hledat vzkříšeného Krista a vydávat o něm svědectví. Stejně jako byly ženy u prázdného hrobu vyzvány, aby hledaly Ježíše, který „byl před nimi v Galileji“, nejsme i my dnes vyzváni, abychom opustili svou komfortní zónu a hledali ty, kdo žijí v duchu odpuštění, pokoje a spravedlnosti na okraji církevních institucí? V Tallinnu se setkáme s lidmi naděje, kteří se zavázali sloužit druhým, usilovat o solidaritu nebo zkrášlovat druhým život...

Zažijeme jednotu pokřtěných ze všech křesťanských tradic. Vzhledem k tomu, že zastupují v obyvatelstvu menšinu, lidé z různých církví ochotně mluví jedním hlasem a pracují společně, aby je lidé zaslechli. Estonská rada církví, která sdružuje deset větších denominací, zve komunitu Taizé, aby připravila setkání v Tallinu.. Při setkání se budou konat polední modlitby v kostelech různých křesťanských tradic v centru města.

Počátek vztahů mezi komunitou Taizé a estonskými křesťany se datují od 70. let 20. století, kdy finská básnířka Anna-Maija Raittila-Nieminenová navštěvovala estonské křesťany a informovala je o tom, co se v Taizé děje. Mladí Rusové, kteří byli v kontaktu s Taizé, se tehdy mohli účastnit letních táborů pořádaných Luteránským teologickým institutem v Tallinu. Od roku 1989 začali mladí Estonci pravidelně navštěvovat Taizé a účastnit se evropských setkání. V květnu 1990 se 250 mladých Estonců zúčastnilo severoevropského setkání, k jehož organizaci bylo Taizé pozváno ve švédském Linköpingu.

Fotografie: Raigo Tõnisalu