Potřebujeme církev?

Jsou tomu už dvě tisíciletí, co Ježíš Nazaretský putoval po palestinských cestách, zájem našich současníků však vzbuzuje i nadále. Ať už jej chápeme jako moudrého učitele, zvěstovatele očištěného náboženství s pevnými kořeny v srdci či jako společenského vizionáře, hlásajícího svět, v němž panuje sounáležitost – tento muž, který byl během svého života prakticky neznámý, promlouvá dodnes, a to i k těm, kdo prohlašují, že v Boha nevěří.

Je však potřeba přiznat, že stejné úcty nepožívá instituce, která si činí nárok na dědictví historického Ježíše, totiž křesťanská církev. Mnozí se domnívají, že mohou či přímo musejí žít křesťanský život bez explicitního odkazu k organizovanému společenství Kristových učedníků. Jejich heslem je „Kristus bez církve“.