„Všechnu svou starost vložte na něj, neboť mu na vás záleží.“ Čtenáři prvního listu sv. apoštola Petra potřebovali utěšit. I když ještě neprobíhalo skutečné pronásledování křesťanů, autor hovoří o lidech, kteří „vás osočují jako zločince“ (2, 12). Navíc zmizelo počáteční velké nadšení, které následovalo po Kristově vzkříšení, a malá menšina věřících musela najít své místo ve lhostejné a někdy nepřátelské společnosti.

Autor tedy pronáší dvojitou výzvu: na jednu stranu zůstaňte pokorní, na druhou stranu ostražití a bdělí.

Ve verši 5 parafrázuje autor Přísloví 3, 34: „Bůh se vysmívá posměvačům, pokorným však dává milost.“ Předtím ovšem povzbuzuje své čtenáře tímto krásným obratem: „oblečte se pokorou“. Tato slova nás nutí přemýšlet nad nebeskými bytostmi oblečenými do oslnivých šatů, které potkaly ženy u Ježíšova hrobu (Lk 24, 4) či o Pavlových slovech adresovaných křesťanům v Římě: „oblečte se v Pána Ježíše Krista“ (Ř 13, 14).

Přirozeně může slovo „pokora“ vytvářet problémy. Mohli bychom si snadno myslet, že nám Bible říká, že je dobré být ponížený. Je tedy důležité si nejprve uvědomit, že existuje rozdíl mezi „být pokorný“ a „být ponížený“. Pak pochopit, že v tomto úryvku není pokora založená na myšlence, že jsou někteří lidé důležitější než jiní, důsledkem čehož ti druzí musí prokazovat pokoru. Jde o pochopení, že všichni lidé, i ti nejdůležitější, jsou v přítomnosti Boha, který je nekonečně větší než cokoli si umíme představit.

Text nás pak povzbuzuje, abychom byli bdělí, protože zlo není pouze absence dobra, nýbrž dynamická skutečnost, která se nám snaží ublížit (Petr používá obraz řvoucího lva). Je nám ovšem řečeno, že zlo a utrpení bude trvat jen „malou chvíli“. Co to znamená?

Mohlo by to znamenat, že okolnosti, v nichž věřící žijí, se zlepší. Druhá možnost má co do činění s konečností života: musíme trpět v současnosti ještě malou chvíli, ale po smrti budeme prožívat nekonečnou radost. Nejpravděpodobněji ovšem mluví úryvek o příchodu Krista v blízké budoucnosti. Zlo a utrpení budou nyní na krátký čas přítomny, ale Bůh brzy zasáhne, aby ustanovil svou vládu pokoje.

Tento dopis byl napsán téměř před dvaceti stoletími a nezdá se, že nastal Kristův příchod. Mýlil se autor či se zde máme něco naučit? Myslím, že je pro nás důležité si říci, že utrpení kolem nás je pouze na chvíli. Nikoli proto, abychom zůstali pasivní tváří v tvář nespravedlnosti, ale abychom si uvědomili, že zlo není věčné a nevyhnutelné.

Co tedy mámě dělat v tomto „krátkém čase“, který na zemi máme? Autor nám říká, abychom byli pevní ve víře, čili abychom žili v důvěře, že nás Bůh volá. Bůh nás volá samozřejmě k tomu, abychom vzdorovali zlému, v sobě samých i ve světě. Také abychom prožívali jeho „věčnou slávu“ již zde na zemi, žili v radosti ze společenství s Bohem a druhými.