Narodil se v roce 1931 ve švýcarském Esslingenu (kanton Curych). Vystudoval grafiku na curyšské uměleckoprůmyslové škole. Stal se prvním německy mluvícím bratrem a ještě před tím, než přijal celoživotní závazak života v komunitě, byl v roce 1957 spolu s dalšími bratry poslán na nějaký čas do Německa.

V Taizé rozvíjel své umělecké nadání prostřednictvím dřevorytů, obrazů, koláží, vitráží, knižních obálek, záložek, plakátů atd. Když byl v roce 1962 postaven chrám Smíření, navrhl velkou vitráž, která byla umístěna na západní fasádě. Vitráž pak bylo nutné sejmout, než byla fasáda kvůli rozšíření kostela zbořena. Na počátku 70. let 20. století, když na kopec v Taizé začalo přijíždět stále víc mladých lidí, navrhl také kříž-holubici, který je pro Taizé typický.

V roce 1971 se spolu s dalším bratrem vydal na památnou návštěvu SSSR. Bylo to poprvé, kdy bratři cestovali po Ukrajině a Rusku.

To, že se Taizé začalo vydávat na různé kontinenty, mu umožnilo uskutečnit sen z mládí: navštívit Indonésii. I nadále se pak orientoval na Asii. V letech 1973-74 strávil půl roku se dvěma bratry v Kalkatě v blízkosti Matky Terezy. Poté opět strávil nějaký čas v Indonésii a jižní Indii, než se vrátil zpět do Taizé.

V roce 1978 odcestoval transsibiřským vlakem do Japonska a spolu s dalším bratrem se usadil v okrajové čtvrti Mijadera nedaleko Tokia, kde zůstal osm let. V roce 1986 se pak přestěhoval do Koreje. Soulský arcibiskup pozval komunitu, aby v této zemi, která je tak poznamenaná rozdělením mezi severní a jižní částí, založila fraternitu. Bratr Marc v ní žil 25 let. V Japonsku stejně jako v Koreji pokračoval v tvůrčí práci v dialogu s místními umělci. Vytvořil řadu vitráží v katolických i protestantských kostelech v Jižní Koreji. V roce 2007 byl také požádán o vytvoření vitráží pro katedrálu v Ulánbátaru v Mongolsku.

Poté se vrátil do Evropy, nejprve do Taizé a pak do fraternity, která postupně působila v různých částech Alsaska. Po evropském setkání mládých v Basileji v roce 2017 ho přijala komunita jáhnů v Riehenu.Tam vystavoval svá nejnovější díla, která vzbudila velkou pozornost. Odtud pravidelně jezdil do Taizé v důležitých okamžicích života komunity.

I ve stáří a až do týdne před smrtí měl dostatek energie a neustávající tvůrčí zápal. Dokonce i po mrtvici, kterou utrpěl v Taizé na Štědrý den, pokračoval ve své práci a vytvářel přáníčka na slova písní z Taizé nebo biblických textů.