Ikony přispívají ke kráse modlitby. Jsou to jakoby otevřená okna, která nabízí vhled do skutečností Božího království a zpřítomňují je v naší modlitbě.
Ikona je obraz, avšak ne pouze ve výtvarném smyslu, tzn. obraz jako umělecké dílo: je symbolem vtělení a sděluje očím stejné duchovní poselství, jaké Slovo sděluje uším.
Podle sv. Jana Damašského (8. stol.) mají ikony své opodstatnění v Kristově příchodu na zem. Spása je spojená s vtělením Slova a tudíž se týká i hmoty: „Kdysi se netělesný a neviditelný Bůh nikdy nezobrazoval. Avšak nyní, když se Bůh zjevil v těle a přebýval mezi lidmi, zobrazuji jeho viditelnou podobu. Neklaním se hmotě, klaním se tvůrci hmoty, který se zhmotnil kvůli mně, který chtěl v hmotě přebývat a skrze hmotu mi přinesl spásu“.
Svým poselstvím víry, svou krásou a hloubkou může ikona otevřít prostor míru, podepřít touhu očekávání. Zve k přijetí spásy, která je spásou nejenom duše, ale i těla a stvoření.