Někdo ze zástupu ho požádal: „Mistře, domluv mému bratru, ať se rozdělí se mnou o dědictví.“ Ježíš mu odpověděl: „Člověče, kdo mne ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?“ A řekl jim: „Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má.“ Pak jim pověděl toto podobenství: „Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. Uvažoval o tom a říkal si: ‚Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?‘ Pak si řekl: ‚Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.‘ Ale Bůh mu řekl: ‚Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?‘ Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem.“ (Lk 12, 13–21)
Existují historická období a doby v našem životě, která narušují naše jistoty. Uvědomujeme si nejistotu naší existence a ptáme se, co jí může dát smysl a bezpečí. Pak jsou časy, kdy je vše v pořádku. Život jde svým tempem. Spoléháme na věci, aniž o nich přemýšlíme. Text Lukášova evangelia kap. 12 se těmito otázkami zabývá: Na co se spoléháme? Co dává smysl a bezpečí našemu životu?
Tento úryvek se nachází v Lukášově evangeliu mezi dvěma příběhy, kdy Ježíš mluví k lidem, kteří jsou mu blízko. Povzbuzuje je, aby si nedělali starosti, když se zdá, že něco postrádají. Hovoří o nedostatku moci (v. 4–12) a nedostatku zdrojů (v. 22–23) a snaží se jim pomoci důvěřovat, že Bůh bude v těchto obtížích s nimi.
Mezi těmito dvěma příběhy promluví někdo z davu. Text nám o něm nic neříká. Pochází z bohaté rodiny? Týká se jeho otázka rozepře mezi bohatými lidmi? Či je chudý? Závisí život jeho a jeho rodiny na tomto dědictví? Má na něj právo či žádá svého bratra o laskavost?
Ježíš nechce znát podrobnosti. Nechce být tím, kdo tuto hádku rozsoudí. Používá ji k ponaučení: to, co dává našim životům jistotu a bezpečí, není materiální vlastnictví.
Podobenství se nese ve stejném duchu. Neříká, co muž měl udělat se svou hojnou úrodou, ale kritizuje, co udělal. V této hojnosti viděl možnost „užívat si života“ či jinak řečeno, nalézt bezpečí.
Podobenství nabírá jiný směr: až umřeš, kdo bude mít tvé bohatství? Již kniha Kazatel podobným způsobem ujišťuje o zbytečnosti bohatství (viz Kaz 2, 17–22). Autor má problémy vidět smysl ve svém životě. Bohatství mu nepomáhá, neboť, jak říká, jsme-li bohatí či chudí, umřeme, a někdo jiný si bude místo nás užívat našeho majetku.
Na hádku o dědictví, která je mu předkládána, reaguje Ježíš příběhem, který lidem připomíná: „Umřete!“ Podobenství to vyjadřuje šokujícím způsobem: „Blázne! Ještě této noci bude od tebe vyžádána tvá duše.“
Text se vztahuje k našemu hledání bezpečí, nicméně narušuje jeho obvyklé základy. Obecně potřebujeme moc a zdroje, abychom si zajistili život. Text nám připomíná, že nikdy nevlastníme toto bezpečí, i když máme hodně vlivu či majetku.
Ptá se na bezpečí, které by bylo uklidňující i v situacích, kdy nemáme zdroje. Tento text na to nedává žádné tipy. V úryvcích před a po tomto příběhu Ježíš říká svým posluchačům, že Duch svatý je bude učit a že mají hledat Boží království. Zde chce ale pouze narušit jistoty, položit otázky o základech našeho zabezpečení. Když jsme si příliš jistí sami sebou, odpovídá: jestliže nejste schopni posunout perspektivu, nenajdete-li jiný způsob „ukládání věcí pro sebe“, nikdy nenajdete smysl a bezpečí, které hledáte.
Kde hledám smysl a bezpečí pro svůj život?
Jaké kroky jsou v tomto ohledu cenné a užitečné a jaké jsou méně?
Co mi dává naději, když se necítím v bezpečí?
