Téma života je jádrem čtvrtého evangelia. Jan sám na konci svého evangelia prohlašuje, že vše, co napsal, bylo zapsáno proto, „abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu“ (J 20, 31). Na začátku prohlásil „v něm byl život“ (Jan 1, 4). Téma života, které tvoří současně rámec i hlavní myšlenku, je klíčové pro pochopení tohoto evangelia. Rámec proto, jak naznačují dva právě uvedené citáty, že se Janovo evangelium nachází mezi dvěma zmínkami slova „život“. Autor říká: „Kdekoli jste v Janově evangeliu, nikdy nejste daleko od tématu života.“
Jsou-li čtenáři informováni již v úvodu, že Slovo dává život, Jan je nežádá, aby věřili v abstraktní ujištění. V následujících dvaceti kapitolách nám to autor evangelia ukazuje mnoha způsoby. Staví nám před oči, co se děje v přítomnosti Ježíše, když se lidé potkávají s Kristem a on je naplňuje v jejich nouzi a touze. Čtenáři tak mohou vyznat, stejně jako Samaritáni říkají ženě, která potkala Ježíše u studny: „Teď už věříme ne pro to, cos nám ty o něm řekla; sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je opravdu Spasitel světa.“ (J 4, 42)
Čtvrté evangelium je tedy především evangeliem setkání, zvláště v části, která je nazývána „knihou znamení“, tedy části táhnoucí se od konce úvodu do konce kapitoly 12. Sledováním těchto znamení a lidských setkání, do nichž jsou často vkládána, může čtenář objevit, v čem tento život spočívá. Často bývá zmiňován jako „věčný život“, ale nesmíme tento výraz chápat jako něco, co začíná až po naší smrti. Jak říká britský odborník na sv. Jana: „Věčný život je obnovením celistvosti života prostřednictvím účasti na božském životě, a je to uzdravení a proměna života a všeho v něm, co není schopno dosáhnout plnosti života.“
Po setkání s Ježíšem, která vytvářejí strukturu Janova evangelia, čtenář v každém z nich odlišným způsobem odhaluje buď aspekt daru života, nebo potřebu, na kterou reaguje a jak jde nad rámec očekávání, nebo způsob, jakým je darován či charakteristické rysy dárce. Skutečnost, že se toto všechno děje prostřednictvím setkání s Kristem, zdůrazňuje vztahový aspekt spásy či daru života. Život je lidským bytostem předáván, když opouštějí svou soběstačnost, když přiznají svou žízeň po tom, který jako jediný ji může utišit, kdo je ale také pokorným Bohem, který také žízní. Jinými slovy, když lidé vstoupí do vztahu s Kristem a přijímají jej. Jakmile existuje vztah, Bůh může jednat.
Jan nás vyzývá k tomu, abychom přemýšleli a žili svobodu, která se projevuje ve vztahu. Kreativita, která je prožívána v závislosti, ovšem ne v závislosti, která je nezdravá a omezující, ale v závislosti kmene stromu na svých kořenech.
Při čtení Janova evangelia najdi tři úryvky, které ukazují aspekt života, jenž Ježíš přinesl.
Co znamená „opustit svou soběstačnost“? V jakém ohledu je to osvobozující?
