Nemyslím, že bych již byl u cíle anebo již dosáhl dokonalosti; běžím však, abych se jí zmocnil, protože mne se zmocnil Kristus Ježíš. Bratři a sestry, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši. (Fp 3, 12–14)
Zdál se vám někdy takový ten sen, kdy jste se snažili utíkat, ale měli jste těžké nohy a nemohli jste dosáhnout cíle? V úryvku z listu Filipským, který jsme před chvílí četli, apoštol Pavel popisuje svoje bytí jako závod. Být na cestě, to pro něj, zdá se, není problém.
Když psal svůj list Filipským, byl Pavel ve vězení, pravděpodobně v Efezu. Bylo to dvacet let po té, co se setkal se vzkříšeným Kristem, který ho povolal ke službě. A Pavel by mohl být pyšný na to, co jako apoštol dokázal. Poznamenává ale: „cíle jsem ještě nedosáhl“. Ještě si nemyslí, že už to zvládl. Stále „běží k cíli“.
Slovo, které Pavel používá, znamená doslova „honit se za něčím“. Pronásledovatelé se ženou za těmi, které chtějí zničit, jak to dělal i Pavel, když pronásledoval církev. To samé slovo ale vyjadřuje také energii, kterou vkládáme do snahy o něco dobrého, jak říká žalm: „Vyhledává pokoj a snaží se o něj“ (viz Ž 34, 15), a jak Pavel činí teď, hledá jednotu s Kristem celou svou silou.
Jak je možné, že Pavla nefrustruje to, že se cíle snaží dosáhnout už dvacet let? Může za to Kristus. Pavel říká: Ještě nemám to, co hledám, ale Kristus už se mě zmocnil. Je tu tato podstatná asymetrie: zatímco Pavel stále ještě běží, aby získal cenu, Kristus už svůj běh dokončil a vyhrál. Kristus Pavla – stejně jako nás a celé lidstvo – přijal za vlastní.
Pavel nám prozrazuje tajemství techniky svého běhu: „zapomíná na to, co je za ním“ a „upírá se k tomu, co je před ním“. „Zapomínat na to, co je za námi“ je biblické téma, které je často spojené s odpuštěním. Boží odpuštění osvobozuje lidi z břemene hříšné minulosti. Bůh říká: „Jejich hřích už nebudu připomínat“ (Jr 31, 34) a přidává i důsledek: „Nevzpomínejte na věci dřívější (…) hle, činím něco docela nového“. (Iz 43, 18–19).
Dovolení, abychom „zapomínali na to, co je za námi“, ulehčuje naše kroky. Ale zapomenout na to, jakou vzdálenost jsme už ušli, nás také ochuzuje: stáváme se lidmi, kteří právě začali, jsme začátečníci. Řehoř z Nyssy, biskup, který žil ve 4. století, napsal, že jdeme „od jednoho začátku ke druhému, stále a bez konce“. V každém začátku je něco nového. Znamená to ale i to, že nikdy nemůžeme říct, že už jsme u cíle.
Pavlova technika běhu, kdy „zapomíná na to, co je za ním“ se pojí s tím, že se „upírá k tomu, co je před ním“. Záleží na přítomnosti, ale také na budoucnosti. Přítomný život je závod a boj, ale je ulehčen a urychlen touhou po tom, co teprve přijde: životem s Kristem a ostatními lidmi.
Nenechme se odradit, když se unavíme a máme těžké nohy. Přiznejme si, že cíle jsme zatím nedosáhli. Jak říkají Podněty pro rok 2020, jsme neustále na cestě. Odvažme se být začátečníkem, „zapomínat na to, co je za námi“. A kéž v nás oheň Ducha svatého zapálí tu lásku, která nás bude pobízet k tomu, co „je před námi“.
Co je mým cílem? Do čeho investuji svoji energii?
Co může ulehčit našim krokům, abychom mohli běžet rychleji?
Odvážím se být začátečníkem, stále na začátku?
Co bychom si měli připomínat z minulosti, co je lepší zapomenout?
