TAIZÉ

Biblické rozjímání

 
Tato biblická rozjímání jsou cestou k hledání Boha v tichu a modlitbě uprostřed každodenního života. Stačí si najít chvíli o samotě k přečtení doporučeného biblického úryvku doplněného krátkým komentářem a otázkami k zamyšlení. Můžete se také pokusit vytvořit skupinku 3–10 lidí, kteří se jednou za měsíc sejdou, aby se podělili o to, co každý z nich ve svém osobním rozjímání objevil; setkání lze případně spojit se společnou modlitbou.
2022

Prosinec

Marek 10, 46–52: Učit se přijímat
Přišli do Jericha. A když vycházel s učedníky a s velkým zástupem z Jericha, seděl u cesty syn Timaiův, Bartimaios, slepý žebrák. Když uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, dal se do křiku: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Mnozí ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho!“ I zavolali toho slepého a řekli mu: „Vzchop se, vstaň, volá tě!“ Odhodil svůj plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. Ježíš mu řekl: „Co chceš, abych pro tebe učinil?“ Slepý odpověděl: „Pane, ať vidím!“ Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě zachránila.“ Hned prohlédl a šel tou cestou za ním. (Mk 10, 46–52)

Markovo evangelium vypráví příběh slepého muže jménem Bartimaios. V Ježíšově době znamenala slepota, že člověk nemohl pracovat a vydělávat peníze. Bartimaios sedí u cesty a musí žebrat o jídlo. Jeho život závisí na tom, co mu dají ostatní. V Bartimaiově bídě nelze samozřejmě najít mnoho radosti. V tomto příběhu je však více než jen negativní závislost.

V první řadě Bartimaiovo volání: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ je voláním někoho, komu něco schází a je si toho vědom. Tím, že Bartimaios volá na Ježíše, přiznává, že není soběstačný. Projevuje tak svou potřebu milosrdenství. Přiznat si, že si sami neporadíme a že nejsme všemocní, vyžaduje odvahu a pokoru.

Druhá věc se týká Ježíše: „Co chceš, abych pro tebe učinil?“ Není snad zřejmé, co by mohl slepec od Ježíše chtít? Proč se Ježíš ptá? Tím, že se Ježíš ptá, co Bartimaios chce, respektuje jeho svobodu. Nic mu nevnucuje. Ježíš s Bartimaiem jedná jako s člověkem, který může mluvit sám za sebe. Nesnižuje Bartimaia na úroveň předmětu, který je třeba opravit, aniž by se ho zeptal. Ježíšova otázka otevírá dialog a vztah.

Je toho ovšem víc. Je možné, že by Bartimaios nemusel být uzdraven, pokud by výslovně nepožádal, aby znovu viděl? Je možné, že prosba je to, co umožňuje přijetí? Nebo si možná díky tomu, že slovy vyjádří své přání, prostě lépe uvědomí, co již dostal? Ježíš nepotřebuje být informován o Bartimaiově problému: Ježíš už to ví. Bartimaiovi pomáhá odpověď na Ježíšovu otázku vyjádřit jeho nejhlubší touhu a důvěru, že Ježíš je schopen umožnit mu zase vidět. Bartimaios je uzdraven díky své víře a ne díky nějakým Ježíšovým mimořádným lékařským schopnostem. Víra je vztah a tím, že se Ježíš ptá, co Bartimaios chce, zve Bartimaia, aby do tohoto vztahu vstoupil.

Někdy je nám nepříjemné prosit Boha o něco, zejména o něco pro sebe. Měli bychom si pamatovat, že to, co sami dostáváme, není jen pro nás, ale také pro druhé a pro službu Bohu. Přijímání není sobecké. Prosba nezavazuje Boha, aby nám dal to, o co prosíme. Prosba je úkon víry, který uschopňuje naše srdce přijmout to, co pro nás Bůh připravil a co nám již dává.

„Co pro tebe mám udělat?“ Tato otázka obsahuje výzvu, abychom zjistili, po čem sami nejvíce toužíme a požádali o to v modlitbě Boha. Obsahuje také příslib, že dostaneme, ať již si toho jsme vědomi či nikoli, protože Bůh umí jen dávat.

- V jakých situacích zažíváš, že je radost přijímat?

- Jaký dar jsi dostal/a a cítíš se pozván/a podělit se o něj s ostatními? Jaké dary rozpoznáváš u druhých, které bys od nich rád/a přijal/a?

- „Požádat o to, co chci, umožňuje přijímání.“ „Prosit Boha o to, co chci, aby pro mě Bůh udělal, není sobecké, ale je to akt víry.“ Souhlasíš s tím? Proč ano, či ne?



Další biblická rozjímání:

Aktualizováno: 1. prosince 2022