46Maria řekla: „Duše má velebí Pána47a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli,48že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení,49že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno50a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí.51Prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně;52vladaře svrhl z trůnu a ponížené povýšil,53hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou.54Ujal se svého služebníka Izraele, pamětliv svého milosrdenství,55jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům navěky.“ (Lukáš 1, 46–55)
Mariina píseň, známá obvykle jako „Magnificat“, je jedna z nejdůležitějších písní v liturgické tradici církve. Lidé si obvykle pamatují její první větu „Velebí má duše Hospodina“ (latinsky: Magnificat anima mea Dominum). Krásná věta. Ovšem Mariina píseň zde nekončí. V první kapitole evangelia sv. Lukáše najdeme celou píseň.
Zkoumání tohoto textu nám pomáhá lépe chápat důvod, proč Marie zazpívala tuto píseň chvály Bohu a kontext této písně. Jsou zde minimálně dva důležité body.
V první řadě Marie zpívá Bohu, jelikož ve svém životě zakusila velké Boží skutky (v. 49). V tomto případě není Boží chvála pouhým rituálem či náboženskou aktivitou. Chvála Boha se rodí z osobní zkušenosti, tedy z uvědomění, co Bůh v našem životě koná.
Za druhé, Marie chválí Boha, protože uvěřila a byla svědkem Božích skutků, jež nastolují spravedlnost pro lidi. Bůh „shlédl na svou nepatrnou služebnici“ (v. 48), „ponížené povýšil“ (v. 52), a „hladové nasytil dobrými věcmi (v. 53). Na druhou stranu, Bůh „rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně“ (v. 51), „vladaře sesadil z trůnu“ (v. 52), a „bohaté poslal pryč s prázdnou“ (v. 53). V tomto okamžiku jsme otřeseni. Mariina slova chvály, která se zpočátku zdála zbožná, najednou znějí velmi revolučně a převratně!
Můžeme se ptát sami sebe: proč jsou mocní a bohatí lidé nahlíženi negativně? I když jednají nespravedlivě, nebylo by lepší modlit se za jejich obrácení? Víme, že bibličtí autoři neváhali mluvit o dobrých bohatých lidech (např. Josef z Arimatie, který poskytl Ježíšovi hrobku, je to „bohatý muž a také Ježíšův učedník“ – viz Mt 27, 57) a „král, který je ochotný prosazovat spravedlnost“ (např. Král Agrippa, který správně chápal soudní případ apoštola Pavla – viz Sk 26). Znamená to, že existuje jasné povědomí toho, že bohatí mohou být dobří a mocní mohou konat spravedlnost. Být bohatým a mocným není totéž, jako být zlý. Můžeme tedy říci, že mocní a bohatí lidé – stejně jako kdokoli jiný – nejsou vyloučeni z Boží bezpodmínečné lásky. Možná se zde míní, že Bůh zničí nespravedlivý systém, v němž někteří se stávají mocnými a bohatými, zatímco jiní jsou chudí a utlačovaní.
Z Mariiny písně se tedy učíme, že chvála Boha je úzce spojena s vědomím spravedlnosti ve společnosti. Oslavovat Boha znamená tedy pozvedat lidskou důstojnost a hodnotu tím, že usilujeme o spravedlnost na zemi. Naše chvála a modlitba by nás tak měla vést k zapojení do boje o spravedlnost. Naše oddanost spravedlnosti se tedy stává způsobem Boží chvály.
Jaké zkušenosti tě přivedly ke chvále a velebení Boha?
Projevuje se spravedlnost stále více ve tvé rodině, církvi, práci a prostředí, v němž žiješ? Jaká by byla tvoje reakce, když vidíš, že se tam děje nespravedlnost?
Co můžeš udělat proto, aby tvé chvály a modlitby byly více zapojeny do boje za spravedlnost?