Ježíš řekl: „Království nebeské bude, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných. Pošetilé vzaly lampy, ale nevzaly si s sebou olej. Rozumné si vzaly s lampami i olej v nádobkách. Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly. Uprostřed noci se rozlehl křik: ‚Ženich je tu, jděte mu naproti!‘ Všechny družičky procitly a dávaly do pořádku své lampy. Tu řekly ty pošetilé rozumným: ‚Dejte nám trochu oleje, naše lampy dohasínají!‘ Ale rozumné odpověděly: ‚Nemůžeme, nedostávalo by se nám ani vám. Jděte raději ke kupcům a kupte si!‘ Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny. Potom přišly i ty ostatní družičky a prosily: ‚Pane, pane, otevři nám!‘ Ale on odpověděl: ‚Amen, pravím vám, neznám vás.‘ Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.“(Mt 25, 1–13)
Krátce před svým zatčením v Getsemanské zahradě vyzývá Ježíš své učedníky, aby „bděli a modlili se“. Tehdy se jeho výzva vztahovala k varování aby „neupadli do pokušení“. V tomto podobenství se výzva k bdělosti váže k hostině v Království. Toto naléhavé opakování naznačuje, že existuje podobnost mezi příchodem ženicha a Ježíšovým sestupem dolů prostřednictvím jeho umučení. Příchod Království se děje způsobem, který se velmi liší od lidských představ, že je snadné propásnout okamžik, kdy se dveře otevřou. To je důvodem výzvy k bdělosti: nejde ani tak o čas schůzky, který je neznámý, ale spíše o jeho samotný projev.
Toto podobenství nás vyzývá, abychom byli připraveni přivítat Krista za všech okolností. Kristův příchod nelze vyloučit v žádné situaci. Začíná právě teď. Jistota jeho přítomnosti jako Vzkříšeného Pána mění neočekávanost jeho příchodu. Je povzbuzením pro časy, kdy musíme vytrvat ve víře, aniž jasně vidíme.
Toto podobenství lze číst i mnohem osobněji. Hodovní místnost Království, kde mě ženich vítá, je v mém vlastním srdci. Ženich, který ve mě otevírá tyto dveře Království, je Kristus, který kráčí přede mnou a který sám může formovat mé nejintimnější touhy: milovat Boha a svého bližního. On ve mně miluje Otcovou vlastní láskou – nekonečně štědrou a odpouštějící do samotného konce. Vyvádí mě z izolace a umožňuje mi zůstávat v něm, ve spojení s Otcem. Bylo by možné, abych upadl do spánku? Mohly by jiné starosti narušit moji touhu? Lampa je moje modlitba. Přispívá ve mně k obnovení vnitřní jednoty. Modlitba tedy připravuje místo pro Krista, aby ve mně přebýval. Olej je má věrnost v modlitbě. Podobenství se stává výzvou k vytrvalosti v modlitbě, abych zůstával blízko dveřím svého srdce, abych poznal ženicha, když prochází a otevírá dveře do hodovní síně.
Co udržuje mou věrnost v modlitbě?
Za jakých nepravděpodobných okolností jsem rozpoznal/a příchod Krista?
Jaká Ježíšova slova mě ujišťují o jeho přítomnosti v mém životě?
Jaké vztahy s ostatními jsou již v modlitbě možné?
