46Maria řekla: „Duše má velebí Pána

47a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli,

48že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení,

49že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno

50a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí.

51Prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně;

52vladaře svrhl z trůnu a ponížené povýšil,

53hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou.

54Ujal se svého služebníka Izraele, pamětliv svého milosrdenství,

55jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům navěky.“ (Lukáš 1, 46–55)

Mariina píseň, známá obvykle jako „Magnificat“, je jedna z nejdůležitějších písní v liturgické tradici církve. Lidé si obvykle pamatují její první větu „Velebí má duše Hospodina“ (latinsky: Magnificat anima mea Dominum). Krásná věta. Ovšem Mariina píseň zde nekončí. V první kapitole evangelia sv. Lukáše najdeme celou píseň.

Zkoumání tohoto textu nám pomáhá lépe chápat důvod, proč Marie zazpívala tuto píseň chvály Bohu a kontext této písně. Jsou zde minimálně dva důležité body.

V první řadě Marie zpívá Bohu, jelikož ve svém životě zakusila velké Boží skutky (v. 49). V tomto případě není Boží chvála pouhým rituálem či náboženskou aktivitou. Chvála Boha se rodí z osobní zkušenosti, tedy z uvědomění, co Bůh v našem životě koná.

Za druhé, Marie chválí Boha, protože uvěřila a byla svědkem Božích skutků, jež nastolují spravedlnost pro lidi. Bůh „shlédl na svou nepatrnou služebnici“ (v. 48), „ponížené povýšil“ (v. 52), a „hladové nasytil dobrými věcmi (v. 53). Na druhou stranu, Bůh „rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně“ (v. 51), „vladaře sesadil z trůnu“ (v. 52), a „bohaté poslal pryč s prázdnou“ (v. 53). V tomto okamžiku jsme otřeseni. Mariina slova chvály, která se zpočátku zdála zbožná, najednou znějí velmi revolučně a převratně!

Můžeme se ptát sami sebe: proč jsou mocní a bohatí lidé nahlíženi negativně? I když jednají nespravedlivě, nebylo by lepší modlit se za jejich obrácení? Víme, že bibličtí autoři neváhali mluvit o dobrých bohatých lidech (např. Josef z Arimatie, který poskytl Ježíšovi hrobku, je to „bohatý muž a také Ježíšův učedník“ – viz Mt 27, 57) a „král, který je ochotný prosazovat spravedlnost“ (např. Král Agrippa, který správně chápal soudní případ apoštola Pavla – viz Sk 26). Znamená to, že existuje jasné povědomí toho, že bohatí mohou být dobří a mocní mohou konat spravedlnost. Být bohatým a mocným není totéž, jako být zlý. Můžeme tedy říci, že mocní a bohatí lidé – stejně jako kdokoli jiný – nejsou vyloučeni z Boží bezpodmínečné lásky. Možná se zde míní, že Bůh zničí nespravedlivý systém, v němž někteří se stávají mocnými a bohatými, zatímco jiní jsou chudí a utlačovaní.

Z Mariiny písně se tedy učíme, že chvála Boha je úzce spojena s vědomím spravedlnosti ve společnosti. Oslavovat Boha znamená tedy pozvedat lidskou důstojnost a hodnotu tím, že usilujeme o spravedlnost na zemi. Naše chvála a modlitba by nás tak měla vést k zapojení do boje o spravedlnost. Naše oddanost spravedlnosti se tedy stává způsobem Boží chvály.

 Jaké zkušenosti tě přivedly ke chvále a velebení Boha?

 Projevuje se spravedlnost stále více ve tvé rodině, církvi, práci a prostředí, v němž žiješ? Jaká by byla tvoje reakce, když vidíš, že se tam děje nespravedlnost?

 Co můžeš udělat proto, aby tvé chvály a modlitby byly více zapojeny do boje za spravedlnost?