Jaká je to radost, všechny vás tu tento týden přivítat, a v tak hojném počtu. Mnozí jste vážili dlouhou cestu z Portugalska. Probouzíte nás ze zimy, přinášíte teplo jihu a přivoláváte příchod jara i u nás na severu. Jste mezi prvními, kteří nás letos navštívili, a tak nás připravujete na nadcházející velikonoční a letní setkání. Děkujeme, že jste tady, a děkujeme všem vedoucím a učitelům, kteří obětovali volný čas, aby vás mohli doprovázet. Děkujeme také Donu Antoniovi, biskupovi z Aveira, že je tu v tyto dny s námi.

Vzpomínám si, jak jsem poprvé jel do Portugalska. Bylo mi 18 a s jedním spolužákem jsme právě byli v Santiagu de Compostela. Na konci července jsme pak dorazili do Porta, ale zabloudili jsme a nevěděli, jak najít hostel, kde jsme chtěli přespat. Požádali jsme o pomoc jednoho kolemjdoucího, ale nebyli jsme schopni se domluvit. A tak přivolal dalšího člověka a ten zase dalšího… Nakonec kolem stál snad tucet lidí, kteří nám chtěli pomoct najít, co hledáme. Nemohu zapomenout na laskavost a dobrou vůli těchto cizích lidí vůči dvěma ztraceným Angličanům. To byl můj první zážitek z Portugalska a vím, že tento hluboký smysl pro pohostinnost máte stále.

Mnozí z vás se účastnili Světových dnů mládeže, které se konaly loni v létě v Lisabonu, nebo jste hostili jeho účastníky. Naši bratři tam byli také a o této akci, která umožnila mnoha mladým lidem z celého světa prohloubit víru v Krista a vzájemně se podpořit, jsme slyšeli jen samé dobré věci. A kdo může zapomenout na výzvu papeže Františka, aby v církvi našli místo „všichni, všichni, všichni“?

Když jste přijeli do Taizé, dostali jste Dopis pro letošní rok s názvem „Společné putování“. Žít v každodenním životě víru osamotě není jednoduché: potřebujeme se navzájem. Tento týden jste zažili naslouchání a sdílení. Pomohlo to někomu z vás objevit nebo lépe pochopit, co to znamená důvěřovat Bohu a ostatním?

Někteří lidé do Taizé přijíždějí na čas delší, než je jeden týden. Dnes večer je tu se mnou Marjorie, jedna z našich dobrovolnic z Brazílie. Marjorie, co pro tebe znamená žít v Taizé jako dobrovolnice? Co pro tebe bylo nejdůležitější zkušeností?

Marjorie: Nejdůležitějším okamžikem během této doby, co tu jsem dobrovolnicí, pro mě bylo objevení a skutečné pocítění Boží lásky ke mně přesně takové, jaká jsem. V Brazílii jsem vyrostla ve společnosti, kde je velký tlak na to, abychom něco měli a dosáhli profesního úspěchu. Proto jsem měla dojem, že způsob, jak být někým, aby mě lidé měli nějak rádi, je skrze status, skrze to, co dělám.

 

Když jsem do Taizé přijela, chtěla jsem tu strávit jen jeden týden. Nechápala jsem přesně, jaký je život tady v komunitě. Ale přesto, že jsem to úplně nechápala, po několika dnech jsem pocítila touhu zůstat tady déle a stát se dobrovolnicí.

 

Nikdy před tím jsem ve společenství nežila, ale tady jsem se cítila, že mě ostatní přijímají. Cítila jsem, že nemusím dosahovat nějaké úrovně. Cítila jsem svobodu prostě být. Chvíle modliteb, společné i osobní a vzájemné sdílení pro mě byly cenné. Nejhlubší a často nejvíc překvapivé rozhovory se mohou odehrát při jednoduchých činnostech… Umývání nádobí, uklízení záchodů nebo prodeji palačinek v Oyaku. A právě v těchto vztazích s ostatními, v práci a sama se sebou jsem rozpoznala svůj vztah s Bohem a hlubokou lásku, která od něj přichází. A to ve mně něco změnilo. Právě díky této lásce se dnes, i v mém strachu a nejistotě, cítím svobodnější být sama sebou. A hledat cestu, která by pro mě měla smysl.

Většina z vás brzo z Taizé odjede. Jak na této cestě budete pokračovat, až se vrátíte domů? Můžete během dnů, které v Taizé ještě strávíte, přemýšlet nad otázkou „Co jsem tu tento týden objevil/a?“. A až se budete modlit, poproste jednoduchými slovy Boha, aby vám ukázal, jak to, co jste objevili, uskutečňovat v každodenním životě. Není to nic jednoduchého. Ale nedá vám Duch svatý sílu a odvahu, abyste v tomto objevování pokračovali?

Ve čtení dnešního večera nám Ježíš říká tato překvapivá slova: „Kdo přijde o život pro mne, zachrání jej.“ (Lk 9, 24) Nejde o to, abychom lpěli na nějaké zkušenosti a snažili se ji udržet, ale o to, abychom se všichni nechali svými zkušenostmi obrátit ke Kristu, aby mohl proměnit náš život. V určitém slova smyslu potřebujeme jméno Taizé zapomenout, aby se tato proměna mohla odehrát. Každodenní život v rodině, ve škole, při studiu nebo v práci není snadný. Jsme připraveni riskovat život, abychom následovali Krista? Můžete si tuto otázku uchovávat v srdci během následující postní doby?

Zítra večer se k nám v kostele ve 20:00 připojte k tiché modlitbě za mír. Ve světě a společnosti je tolik násilí. Nevinní lidé trpí nespravedlnostmi válek. Můžeme myslet na Ukrajinu, Gazu, Myanmar, rukojmí a jejich rodiny… Trvalý mír vždycky jde ruku v ruce se spravedlností pro všechny, zvlášť pro ty, kdo trpí. Tváří v tvář takovým situacím často nevíme, co máme dělat, ale setrvat v tichu před Bohem může být znamením solidarity s těmito lidmi a touhy darovat jim náš život. A kdo ví, možná se nám během tohoto ticha dostane vhledu, který nás povzbudí, abychom tuto solidaritu žili v praxi a stali se poutníky pokoje.

A nyní jako každý večer bude modlitba pokračovat zpěvem.