Jsou tomu už dvě tisíciletí, co Ježíš Nazaretský putoval po palestinských cestách, zájem našich současníků však vzbuzuje i nadále. Ať už jej chápeme jako moudrého učitele, zvěstovatele očištěného náboženství s pevnými kořeny v srdci či jako společenského vizionáře, hlásajícího svět, v němž panuje sounáležitost – tento muž, který byl během svého života prakticky neznámý, promlouvá dodnes, a to i k těm, kdo prohlašují, že v Boha nevěří.
Je však potřeba přiznat, že stejné úcty nepožívá instituce, která si činí nárok na dědictví historického Ježíše, totiž křesťanská církev. Mnozí se domnívají, že mohou či přímo musejí žít křesťanský život bez explicitního odkazu k organizovanému společenství Kristových učedníků. Jejich heslem je „Kristus bez církve“.
Na následujících stránkách chceme platnost tohoto tvrzení prozkoumat.
V jakém smyslu je církev pro Ježíšův projekt nezbytná? Nejednalo se o historický omyl? Je její význam pouze relativní, do té míry, v níž podporuje víru jednotlivce svou kolektivní a organizovanou povahou, nebo je podstatná pro obsah této víry? A pokud ano, jak můžeme její význam lépe ozřejmit?
