Podněty pro rok 2020 V září jsme se setkali v Kapském Městě při další etapě „pouti důvěry na zemi“. Jižní Afrika je veliká a krásná země. Před 25 lety ukázala světu sílu protestu proti apartheidu a nenásilné změny, přesto je ještě i dnes zjizvená hlubokými rozděleními mezi etnickými skupinami. V tomto kontextu bylo znamením už to, že 1000 rodin otevřelo dveře a přijalo účastníky. Tito mladí se vydali setkat s křesťany z (...)
Nezapomínejte na pohostinnost – s láskou přijímejte i ty, kdo přicházejí odjinud – tak někteří, aniž to tušili, měli za hosty anděly. (Žd 13, 2) Pouť důvěry, nepřetržitý sled setkání mladých, která začala v Taizé před několika desetiletími, dnes pokračuje na všech světadílech. Při všech těchto setkáních je pohostinnost jedním z nejvýznamnějších zážitků, a to jak pro účastníky, tak pro ty, kdo je přijímají. Jakou hodnotu (...)
Jedna velmi nemocná mladá žena mi minulý rok řekla: „Miluju život.“ Stále ještě jsem hluboce pohnut vnitřní radostí, která ji naplňovala navzdory omezením, kterými ji sužovala nemoc. Byl jsem dojat nejen těmi slovy, ale i krásným výrazem její tváře. A co můžeme říct o radosti dětí? Tu jsem viděl nedávno v Africe. Dokonce i v uprchlických táborech, kde se soustřeďuje tolik lidí s tragickými příběhy, dává přítomnost dětí (...)
Na začátku září 2016 přivedla další etapa pouti důvěry na zemi 7500 mladých Afričanů do beninského Cotonou. (1) Téma tohoto setkání nás bude inspirovat i po celý rok 2017: společně – ne sami, ale se vzájemnou podporou – můžeme otvírat cesty naděje – v sobě, okolo nás i pro celou lidskou rodinu. Jedna z otázek položených v Cotonou byla tato: „Chceme živit svou naději. Jak opustit pasivní přístup, v němž se spokojíme s (...)
Společně na cestě 500. výročí protestantské reformace, které si připomínáme v roce 2017, nabízí příležitost pokročit v jednotě a prohloubit pouhou vzájemnou srdečnost. Rozdíly mezi církvemi, stejně jako rozdíly uvnitř jednotlivých církví, tu budou stále. Zůstanou pozváním k upřímnému dialogu. Mohou nás také obohatit. V minulosti však ve všech církvích získala prioritu denominační identita: věřící se vymezují jako (...)
Když přicházejí migranti, překonejme strach! Setkání v Rize organizované komunitou Taizé na konci prosince 2016 shromáždilo mladé lidi z celé Evropy.¹ Přijeli z členských států Evropské unie stejně jako ze zemí, které do ní nepatří, a mohli tak zažít společenství, které může sjednotit lidi z celého světadílu. Umožnilo také mladým lidem objevovat pobaltskou tvář Evropy, jeden z aspektů krásné rozmanitosti národů na tomto (...)
Po celý rok 2015 jsme v Taizé hledali způsoby, jak se zapojit do nových forem solidarity, která je dnes tak naléhavě potřebná. Po celém světě nové problémy – migrační, ekologické a sociální – představují společnou výzvu pro nevěřící stejně jako věřící různých náboženství. Ozbrojené násilí působí spoušť ve jménu nelidských ideologií. My s chladnou hlavou chceme odolávat strachu, který plodí nejistota, a pokračovat v naší (...)
Soucitný Bože, děkujeme ti za život bratra Rogera. Ve světě, který je tak často rozerván násilím, chtěl vytvořit komunitu, která by byla podobenstvím společenství. Vzdáváme ti chválu za jeho svědectví o vzkříšeném Kristu a věrnost až do smrti. Sešli svého Svatého Ducha, abychom i my mohli být v každodenním životě svědky smíření. Učiň z nás tvůrce jednoty mezi křesťany, když jsou rozděleni, a nositele pokoje tam, kde (...)
Dopis „Na cestě k nové solidaritě“ pro roky 2012–2015 bude i nadále vyjadřovat základy naší společné cesty, která nás vede k 16. srpnu 2015, desátému výročí vstupu bratra Rogera do věčného života (viz níže uvedený program pro rok 2015). Zde jsou čtyři podněty k tomu, jak být „solí země“.První podnět: Sdílet s lidmi okolo nás chuť do života „Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena?“ (Mt 5, 13) Být solí země je Boží dar, který chceme s radostí přijmout. Tím, že budeme solí země, můžeme předávat chuť do života. A když pracujeme na tom, aby život těch, (...)
Dopis „Na cestě k nové solidaritě“ bude i nadále základem naší společné cesty, která nás po etapách vede k roku 2015. Pobízí nás, abychom v nadcházejícím roce usilovali o „hledání viditelného společenství mezi všemi, kdo milují Krista“. Zde jsou čtyři podněty, které pomáhají zapojit se do tohoto hledání.Kristus nabídl své přátelství všem. Neodmítá nikoho. Ti, kdo milují Krista, jdou v jeho stopách a tvoří po celém světě velké společenství přátelství. Říká se mu také obecenství. Z toho důvodu musejí ti, kdo milují Krista, přispívat k uzdravování ran lidstva: aniž by se chtěli (...)
Dopis „Na cestě k nové solidaritě“, publikovaný minulý rok v Berlíně, bude i v následujících třech letech pomáhat našemu hledání. Rok 2013 bychom chtěli věnovat hledání cest, jak „se vrátit ke zdrojům důvěry v Boha“. Vede nás k tomu i „Rok víry“, který zahájil papež Benedikt XVI. Pokračovat v hledání nám pomohou i následující čtyři podněty.První podnět – Společně rozmlouvejme o své cestě víry Co je smyslem našeho života? Jak se stavět k utrpení a smrti? Co dává radost ze života? To jsou otázky, na které je každá generace a každý člověk povolán reagovat. Hotové odpovědi nestačí. (...)
Od 26. do 30. listopadu 2008 se 7000 mladých lidí z celé Keni, z různých afrických zemí i z jiných světadílů shromáždilo v Nairobi. Do přípravy tohoto setkání – další etapy „pouti důvěry na zemi“, kterou pořádá komunita Taizé – se zapojilo 80 farností a farních sborů různých nairobských církví. Toto setkání chtělo přispět k vytváření bratrských vztahů a k překonání falešných předsudků, které přetrvávají kvůli nedostatku kontaktů mezi lidmi různých částí světa a kvůli bolestným kapitolám historie. Malé skupinky bratří (fraternity) komunity Taizé jsou přítomny už 55 let na (...)
Úsilí o mír a smíření v lidské rodině je nesmazatelně zapsáno do základů povolání komunity Taizé, jejíž „pouť důvěry na zemi“ shromáždila již několik generací mladých lidí všech světadílů. 40 000 mladých lidí, kteří se sešli od 29. prosince 2008 do 2. ledna 2009 v Bruselu při další etapě této pouti, chce oživit intuici a entusiasmus, které provázely počátky evropského společenství: konkretizovat smíření vzájemným sdílením zdrojů a specifik. Dobrodružství budování Evropy Evropa dokázala nastolit údobí míru v její historii doposud nevídané. Cesta, kterou již ušla, vzbuzuje v dalších (...)
Od 10. do 14. října 2007 se v Cochabambě konalo latinskoamerické setkání mladých, které shromáždilo sedm tisíc účastníků z různých oblastí Bolívie, ze všech zemí Latinské Ameriky a z některých zemí Evropy. Tento Dopis z Cochabamby na rok 2008 byl zveřejněn při evropském setkání mladých v Ženevě na konci prosince 2007. SMÍŘENÍ, TOŤ OHEŇ S mladými lidmi ze všech zemí Latinské Ameriky, kteří se setkali v Bolívii, jsme si položili tuto otázku: jaké cesty naděje dnes můžeme otevřít? Bolivijský národ je poznamenaný obrovskými sociálními a etnickými rozdíly, avšak snaží se překonat (...)
V evangeliu slyšíme Ježíšovu výzvu: „Následuj mě!“ Je možné mu odpovědět celoživotním závazkem? V každém z nás je touha po šťastné budoucnosti. Ale můžeme ztrácet odvahu, když máme dojem, že v cestě stojí příliš mnoho překážek. A přece je Bůh s námi: „Přiblížilo se království Boží“ (Mk 1,15). Jeho přítomnost vnímáme tehdy, když přijímáme životní situace takové, jaké jsou, a snažíme se vycházet z toho, co je. Nikdo by nechtěl celý život strávit stavěním vzdušných zámků. Přijměme to, čím jsme, stejně jako to, čím nejsme. Hledání šťastné budoucnosti se neobejde bez rozhodování. Jedni činí (...)
Když bratr Roger roku 1940 opouštěl Ženevu, aby založil komunitu v Taizé, byl veden touto intuicí: pokud mají křesťané být kvasem pokoje v lidské rodině, nemohou odkládat smíření mezi sebou na později. Po mnoha letech popisuje svoji cestu těmito slovy: „Poznamenán svědectvím života své babičky, jsem našel, tak jako ona, svou křesťanskou identitu tím, že jsem ve svém nitru uvedl v soulad víru, ve které jsem byl vychován, s tajemstvím katolické víry, aniž bych přerušil společenství s kýmkoliv.“ Tato cesta, kterou bratr Roger otevřel, je náročná, neskončili jsme s jejím (...)
Před třiceti lety bratr Roger spolu s bratry a mladými lidmi z různých kontinentů strávil nějaký čas v Kalkatě. Žili v chudinské čtvrti, kde se připojili k práci Matky Terezy mezi opuštěnými dětmi a umírajícími lidmi. Odtud bratr Roger přivezl Dopis Božímu lidu, který byl zveřejněn během setkání mladých v Chrámu Matky Boží v Paříži. Později napsal společně s Matkou Terezou několik poselství a tři knihy. Tento pobyt v roce 1976 se stal semínkem trvalého vztahu mezi naší komunitou a indickými křesťany. Následovaly další návštěvy Indie, dvě mezinárodní setkání v Madrásu a (...)
16. srpna odpoledne, v den, kdy zemřel, si bratr Roger k sobě zavolal jednoho z bratří a řekl mu: „Dobře zapiš tato slova!“ Na dlouhou chvíli se odmlčel a přemýšlel, jak svou myšlenku vyjádřit. Konečně začal: „Je-li naše komunita s to vytvářet v lidské rodině možnosti pro rozšíření...“ Opět se odmlčel, únava mu již nedovolila větu dokončit. Tato slova vypovídají o palčivé touze, která jej neopouštěla ani v jeho velikém stáří. Co měl na mysli, když mluvil o „rozšíření“? Zřejmě chtěl říci: dělejme vše, co je v našich silách, aby nikdo nemusel pochybovat o tom, že Bůh miluje (...)
Tento dopis napsal bratr Roger z Taizé u příležitosti evropského setkání mladých v Lisabonu.„To, co s vámi Bůh zamýšlí, jsou myšlenky o pokoji, nikoli o zlu. Bůh vám chce dát naději do budoucnosti.“ [11] Mnoho lidí dnes touží po míru, po tom, aby hrozby násilí přestaly sužovat lidstvo. I když leckdo pohlíží na budoucnost s obavami a je svazován strachem, na celém světě žije také mnoho mladých lidí, kteří jsou plní vynalézavosti a kreativity. Tito mladí lidé se nenechávají polapit do sítí malomyslnosti. Vědí, že Bůh nás nestvořil k pasivitě; život je pro ně víc než pouhá (...)
