• >
  • U pramene víry >
  • Rozjímání a úvahy >
  • Dopisy z Taizé >
  • Dopis z Cochabamby
  čeština
  • Komunita
  • U pramene víry
  • Cesta do Taizé
  • Po celém světě


 
  • Modlitba
    • Přímé přenosy modliteb z Taizé
    • Biblická čtení na každý den
    • Modlitby na každý den
    • Přímluvná modlitba
    • Podcasty
    • Hodnota ticha
    • Jak připravit modlitbu?
      • Příprava modlitby se zpěvy z Taizé
      • Příprava vhodného místa pro meditativní modlitbu
      • Ikony
  • Zpěvy
    • Meditativní zpěv
    • Nácvik zpěvu
  • Rozjímání a úvahy
    • Článek bratra Aloise: K pátému výročí vydání encykliky Laudato si’
    • Postní doba 2020: Poselství bratra Aloise
    • Biblické rozjímání
    • Zápisky z Taizé
      • Bratr Fraçois z Taizé: Věřím, pomoz mé slabé víře
      • bratr John: Potřebujeme církev?
      • bratr Emil: Eucharistie a první křesťané
      • Bratr Roger, zakladatel komunity Taizé
    • Křesťanské svátky
      • Vánoce: „...na zemi pokoj…“
    • Velikonoce 2020: Vychází nové světlo
    • Dopisy z Taizé
      • Bratr Alois 2021: Mít naději v době příznivé i nepříznivé
      • Bratr Alois 2020: Neustále na cestě, ale nikdy nezbaveni kořenů
      • Bratr Alois 2019: Nezapomínejme na pohostinnost!
      • Bratr Alois 2018: Nevyčerpatelná radost
      • Bratr Alois 2017: Společně otvírat cesty naděje
      • bratr Alois 2017: Výzva představitelům církví k roku 2017
      • bratr Alois 2017: Vstříc jednotě evropského světadílu
      • Bratr Alois 2016: Odvaha milosrdenství
      • Taizé 2015
      • Bratr Alois 2012: Na cestě k nové solidaritě
      • Bratr Alois, 2015: Čtyři podněty, jak být „solí země“
      • Bratr Alois 2014: Čtyři podněty k „hledání viditelného společenství mezi všemi, kdo milují Krista“
      • Bratr Alois 2013: Návrat ke zdrojům důvěry v Boha – čtyři podněty
      • Bratr Alois 2011: Dopis z Chile
      • Dopis 2010: Dopis z Číny
      • bratr Alois 2009: Dopis z Keni
      • Poselství Evropské Unii: Vstříc otevřené a solidární Evropě
      • Dopis 2008: Dopis z Cochabamby
      • Dopis tomu, kdo by chtěl následovat Krista
      • Výzva ke smíření křesťanů
      • Dopis 2007: Dopis z Kalkaty
      • Nedokončený dopis 2006
      • Dopis 2005: Myšlenky o pokoji
    • Na cestě k nové solidaritě
      • „Na cestě k nové solidaritě“: 2012–2015: Tři roky hledání
      • Konkrétní projevy solidarity
      • Na cestě k nové solidaritě: Naslouchání mladým lidem z Ameriky
Dopis 2008
 

Dopis z Cochabamby

Od 10. do 14. října 2007 se v Cochabambě konalo latinskoamerické setkání mladých, které shromáždilo sedm tisíc účastníků z různých oblastí Bolívie, ze všech zemí Latinské Ameriky a z některých zemí Evropy. Tento Dopis z Cochabamby na rok 2008 byl zveřejněn při evropském setkání mladých v Ženevě na konci prosince 2007.

SMÍŘENÍ, TOŤ OHEŇ

S mladými lidmi ze všech zemí Latinské Ameriky, kteří se setkali v Bolívii, jsme si položili tuto otázku: jaké cesty naděje dnes můžeme otevřít?

Bolivijský národ je poznamenaný obrovskými sociálními a etnickými rozdíly, avšak snaží se překonat konflikty a směřovat k větší spravedlnosti a pokoji.

Mnohá napětí ve světě mají svůj původ v nezahojených zraněních z minulosti. Kde ale hledat uzdravení, když tváří v tvář nespravedlnosti sílí pocit bezmoci?

Mladí lidé na setkání v Cochabambě ukázali, že rozdíly rozhodně nemusí vést k rozdělení či rivalitě; mohou v sobě naopak nést příslib vzájemného obohacení a radosti. [1]

V Bolívii jsme se setkali se statečnými věřícími, kteří odpovídají celým svým životem na výzvu evangelia a bojují se srdcem smířeným.

K PRAMENI SMÍŘENÍ

Sílu k zápasu se srdcem smířeným čerpáme z osobního společenství s Bohem. Bez vnitřního života by nám naše odhodlání nestačilo. V Bohu nalézáme radost a naději naplněného života.

Cožpak není iniciativa na jeho straně? Skrze Ježíšův příchod Bůh začíná skutečný dialog s každým člověkem. I když zůstává vzdálený všemu, co dokážeme pochopit, stává se blízkým.

Z lásky se rozhodl žít náš život a stal se člověkem. A co víc: vybral si poslední místo [2] a vydal svůj život na kříži. Tím, že na sebe vzal to, co nás dělí od Boha, přijal naši vlastní podstatu a celé lidství. [3] Za to nám dává svůj vlastní život, [4] a tak již začíná proměna celého stvoření. [5]

Toto sdílení s Bohem se uskutečňuje v modlitbě; Bůh k nám přichází skrze Ducha svatého, aby v nás přebýval. Kristus se nám dává ve svém slově a ve svátostech a my mu naopak můžeme všechno odevzdat.

Což toto není ten oheň, který přišel Kristus uvrhnout na zemi, ten oheň, který již hoří v nás? [6]

ZAHRNOUT DO SVÉHO PŘÁTELSTVÍ VŠECHNY

Oheň smíření nemůžeme zadržet. Osvěcuje cestu, která nás vede k tomu, abychom byli strůjci pokoje nablízku i v dáli. [7]

Pochopíme-li, co pro nás Bůh koná, promění to naše vztahy. Budeme schopni pravého společenství s druhými a dialogu životem ve vzájemném dávání a přijímání.

Evangelium nás zve, abychom udělali první krok k druhým, i když předem nevíme, jaká bude jejich odezva.

V některých případech, zvláště jedná-li se o rozbité vztahy, se smíření může zdát nedosažitelné. Avšak vězme, že začátkem smíření je již touha po něm. Kristus na sebe bere i zdánlivě neřešitelné situace a my mu můžeme svěřit to, co potřebuje uzdravení. To nás uschopňuje využít každou příležitost a udělat třeba jen malý krůček k pokoji.

Smíření může od základu proměnit naše společnosti. Duch vzkříšeného Krista obnovuje tvář země. Nechme se strhnout touto dynamikou vzkříšení! Nedejme se odradit složitostí problémů. Nezapomínejme, že začít můžeme už s málem. [8]

Naší oporou je společenství církve, které je místem přátelství pro každého. [9] „Církev je jako matka, která naslouchá svým dětem, otvírá jim svou náruč a utěšuje“ [10] Tato slova jednoho mladého Jihoameričana jsou pro nás výzvou: budeme umět vyzařovat Boží milosrdenství?

Budeme v konfliktních situacích umět druhým naslouchat? Mnohá rozdělení by tak byla méně bolestná. [11] Snažme se na věci dívat očima druhých.

Budeme umět dbát na spravedlivější rozdělování bohatství? Odvažme se přehodnotit svůj životní styl a směřovat k větší jednoduchosti, solidaritě s chudými a pozornosti vůči stvoření.

Budeme nablízku těm, kdo jsou chudší než my? Když se dělíme, uskutečňuje se dialog životem: druzí v nás podněcují velkorysost, která nám umožňuje vyjít ze sebe. A co víc, ve své nouzi nám pomáhají, abychom přijali svou vlastní zranitelnost. Když se takto angažujeme, přispíváme k respektu důstojnosti každé lidské bytosti.

Půjdeme až k odpuštění? Existuje jiný způsob, jak přerušit řetěz ponižování? [12] Nejde o to, abychom zapomněli na bolestnou minulost nebo abychom byli slepí vůči přetrvávající nespravedlnosti. Evangelium nás volá, abychom překonali vzpomínky na zranění odpuštěním, a přitom nečekali na odezvu. V tom najdeme svobodu Božích dětí.

Ano, chtěli bychom být bojovníky se smířeným srdcem, kteří vášnivě usilují o jednotu a jsou schopni zahrnout do svého přátelství všechny.

Aktualizováno: 13. prosince 2007

Poznámky

[1] Když dorazili do Cochabamby mladí z venkova oblečení v tradičním bolivijském ošacení, město hýřilo všemi barvami. Když do Cochabamby dorazili mladí z venkova oblečení v tradičním bolivijském ošacení, město hýřilo všemi barvami. Jaká to byla radost vidět mladé lidi ze všech oblastí Bolívie pospolu: přišli z plání i z hor, z měst i z vesnic. Setkání ukázalo, že mladí mohou svým způsobem života podpořit „mikroklima smíření“. Stále víc křesťanů se snaží, aby evangelium bylo v Bolívii skutečně hybnou silou smíření, proto při hlásání víry berou v úvahu tradiční kulturní a náboženské pozadí.

[2] Pro Pavla se smíření uskutečněné Kristem týká celého stvoření. On byl poslán, „aby skrze něho a v něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak v nebesích“ (Kol 1, 20). Proto Ježíš „způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí“ (Fp 2, 5-11).

[3] Pravoslavná liturgie, inspirovaná meditací Písma, o Vánocích zpívá poetickým jazykem: „Když Stvořitel spatřil člověka, dílo svých rukou, ztraceného, sklonil nebesa a sestoupil; narozen ze svaté, neposkvrněné Panny, vzal na sebe ve svém těle celé lidství.“

[4] Jeden křesťan druhého století, Irenej z Lyonu, se nebál tvrdit: „Ze své nekonečné lásky se Kristus stal tím, čím jsme my, abychom se my stali tím, čím je on.“

[5] Duch svatý je jakoby duší stvoření: „Krása světa, jak ji vidíme dnes, by nebyla udržitelná bez síly Ducha. (…) Neboť Duch naplňuje, nese a dává životní sílu všemu, co je na nebi i na zemi. (Jan Kalvín, Instituce učení křesťanského náboženství I, XIII, 14)

[6] Společenství s Bohem nezažíváme vždy na citové rovině. Přítomnost Ducha svatého je hlouběji v nás. Můžeme se modlit, i když nic necítíme, někdy stačí jen prosté gesto: pokleknout, otevřít dlaně. Už tehdy k nám Bůh přichází.

[7] Kristus posílá do světa ty, které povolává. Viz Mk 1, 17.

[8] Viz Lk 10, 1–16

[9] Roxana, mladá Bolivijka, vypráví, jak se církev snažila přispět k uklidnění silných sociálních nepokojů, které nedávno zažila Bolívie: „Co vyvolává protesty, zlost a nespokojenost národa? Nedostatek lásky? Pocit bezmoci těch, kteří vědí, že je nikdo neposlouchá? Chcete-li sdílet utrpení národa, zjistíte, že se potřebujete držet naděje, která pochází od Boha. A tak dveře kostelů byly otevřené nepřetržitým modlitbám, vyzváněly zvony a lidé se scházeli, aby o událostech diskutovali. Mladí lidé objevili sílu jednoty, solidarity a přátelství. My mladí jsme živou krví církve, pro kterou je naše přítomnost a energie nenahraditelná.

[10] „Toto praví Hospodin: Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu.“ (Iz 49, 15).

[11] Vzájemné naslouchání je nutné v osobních vztazích, na úrovni společnosti stejně jako ve vztazích mezi národy a světadíly.

[12] Přítomnost mnoha mladých Chilanů v Cochabambě byla vzhledem k silně konfliktním vztahům mezi oběma zeměmi jedním z překvapení setkání. Na závěr setkání se Chilané rozhodli učinit smířlivé gesto a předali Bolivijcům otevřený dopis, ve kterém žádali o odpuštění minulých i současných konfliktů.

Biblická čtení na každý den

čt, 28. ledna
Pavel píše: Stále za vás Bohu děkuji pro milost Boží, která vám byla dána v Kristu Ježíši.
1 K 1,1-9
více...

Nadcházející události

28. prosince 2021 - 1. ledna 2022, Itálie:
Příští evropské setkání se bude konat v italském Turíně
 Prohledat události

Podcasty

Your browser does not support the audio element.

20. srpna 2020

Your browser does not support the audio element.

13. srpna 2020

více...

Práce bratří

Práce bratří

Komunita

  • Aktuální zprávy
  • Povolání a historie
  • Bratr Roger, zakladatel komunity Taizé
  • Bratři na jiných kontinentech
  • Práce bratří
  • Solidarita
  • Na cestě k nové solidaritě

U pramene víry

  • Modlitba
  • Zpěvy
  • Rozjímání a úvahy

Cesta do Taizé

  • Ochrana osob
  • Setkání mladých
  • Informace pro rok 2020
  • Informace pro rok 2021
  • Cesta do Taizé
  • Multimedia

Po celém světě

  • Malá provizorní společenství
  • Afrika
  • Amerika
  • Asie a Tichomoří
  • Evropa
  • Blízký východ
  • V České republice

Copyright © Ateliers et Presses de Taizé

Tyto stránky

[ Nahoru | Mapa stránek | Titulní strana]

  • Časový rozvrh modliteb v Taizé
  • Informace pro média
  • Kontakt
  • Autorská práva