Před pěti lety byla publikována encyklika papeže Františka Laudato si’, ve které „naléhavě vyzýval k obnovení dialogu o tom, jak vytváříme budoucnost planety“. A dodal: „Potřebujeme debatu, do které se zapojíme všichni, protože krize životního prostředí a její lidské kořeny se týkají a dotýkají nás všech.“ [1].

Tato výzva je dnes ještě naléhavější než kdy dřív. A krize, kterou vyvolala pandemie nemoci COVID-19, nečekaně upozornila, jak zranitelný náš společný domov je.
Náhlá izolace poloviny lidské populace a drastická hygienická opatření, která byla přijata v mnoha zemích, zároveň ukázala, že politická, sociální a ekonomická odpověď na takto závažné problémy je skutečně možná. Ozývá se mnoho hlasů, které volají po tom, aby se naše společnost nevracela prostě do svých zavedených kolejí, ale abychom tuto situaci využili k hlubšímu zamyšlení.

My všichni věřící se obracíme k Bohu v modlitbách a s úpěnlivými prosbami. Jsem ale hluboce přesvědčen, že v této hodině zkoušky se i Bůh k nám obrací s úpěnlivým voláním: „Probuďte se!“ Bůh k nám promlouvá, protože nás miluje. Nechce nám snad říct toto? „Podívejte, jak moc na sobě vzájemně závisíte: na lidech, co jsou vám blízko, ale i mezi zeměmi a národy. Podívejte, jak moc potřebujete svornost. Podívejte, jak moc je pro vaši budoucnost důležité, abyste se starali o stvoření!“

Ano, probuďme se!

– Zatímco horečný spěch naší společnosti najednou téměř ustal, to, co nás nyní ohrožuje, je riziko sociálního chaosu. Nejprve budou zasaženi především ti nejchudší – ty nejchudší země a nejchudší lidé. Budeme schopni spolu s nimi tvořit nové formy solidarity a objevíme opět, jakou hodnotu má, když si vzájemně pomáháme, stejně jako to objevilo tolik lidí v posledních týdnech?

– V této době, kdy se nevyhnutelně prohlubuje ztráta biodiverzity a na lidstvo tlačí klimatická nouze, volají vědci i mladá generace po skutečné změně. Neomezené čerpání neobnovitelných zdrojů už není nadále možné. Uvědomíme si ještě víc, že nás se všemi živými tvory „pojí neviditelné svazky a tvoříme svého druhu univerzální rodinu“? [2] 

My v Taizé vidíme, jak se tolik mladých lidí angažuje v ochraně naší planety, a dělá to na nás velký dojem. Těmto mladým lidem bych chtěl říct: Nenechte se odradit, když vidíte váhání nebo jsou věci příliš pomalé. Já a moje generace bychom měli prosit o odpuštění za to, jak moc jsme tuto zodpovědnost zanedbali. Konzum zabral příliš mnoho místa, jako by štěstí záleželo jenom na něm. Vy nás povzbuzujete, abychom svůj životní styl změnili na střízlivější a víc zaměřený na to podstatné. [3]

Dává mi naději, že vidím mnohé velmi konkrétní iniciativy na nenižší úrovni, které – bez toho, že by nabízely systematické řešení – ukazují touhu jednat. Bez ní totiž není možné nic. A zdá se mi, že tyto iniciativy mají stále větší dopad i na úrovni politické. [4]

Věřící mají ještě další zodpovědnost: tato planeta je dar, který nám svěřil Bůh. [5] Starost o všechno stvoření je nedílnou součástí naší víry. Tváří v tvář těmto enviromentálním výzvám je tím důležitější společné svědectví různých křesťanských denominací i náboženství. [6] – společně s těmi, kdo motivaci angažovat se nacházejí někde jinde.

V důsledku pandemické krize bychom měli mít obavy, že se ještě zvýší nerovnost a že ekonomika se bude obnovovat bez toho, že by se dostatečně bral zřetel na klimatickou nouzi. Máme ale také tuto obrovskou příležitost ptát se sami sebe, jakou budoucnost chceme. Podaří se nám tento okamžik využít?