Setkání den po dni

Po 24 letech se komunita Taizé vrátila do Prahy, aby zde připravila své 37. evropské setkání. Logistika představovala velkou výzvu, ale nejsilnějším zážitkem pravděpodobně byla běžná setkání mezi různými lidmi, ve kterých se zrcadlilo univerzální společenství. Zde najdete několik ohlasů ze setkání a svědectví napsaná mladými účastníky.

Setkání, které by nebylo možné zorganizovat bez stovek dobrovolníků

Od září v Praze pracoval mezinárodní tým. Sídlo měl v Kafkově domě, v historickém centru. Během prosince se k týmu připojovali další a další mladí lidé, kterých ještě, než setkání začalo, bylo nakonec kolem třiceti.

27. prosince s posledními přípravami přijely pomoct dva tisíce dobrovolníků, včetně velkých skupin mladých z Polska, Ukrajiny, Německa, Francie a samozřejmě České republiky a sousedního Slovenska. Všichni se připravovali, že zde přivítají ostatní účastníky, budou pomáhat organizovat dopravu, výdej jídla, modlitební prostory, přepravu tun potravin včetně 105 000 mandarinek a mnohé další práce.

Většina dorazila po dlouhé cestě autobusem. Nejprve byli přijati na místním výstavišti v Letňanech a poté v různých farnostech a sborech po celé Praze. Bratr Alois jim osobně poděkoval během první večerní modlitby.

Irene (Ukrajina/Německo)

Poslední dva měsíce jsem strávila v Taizé jako dobrovolník. Většina naší práce spočívala v přípravách na evropské setkání v Praze. Včera bylo mým úkolem přivítat dva tisíce dobrovolníků, kteří přijeli pomoct s posledními přípravami. Ještě pořád se divím, že jsme zvládli přijmout tolik lidí, a přemýšlím, jak to bude vypadat 29. prosince, kdy má přijet dalších 21 tisíc lidí!

Garance (Francie)

Je to poprvé, co jsem na setkání Taizé jako dobrovolník. Jsem v transportním týmu. Navzdory zimě a sněhu si tu práci opravdu užívám! Je hezké mít možnost zapojit se do setkání tak konkrétním způsobem a je skvělé, že se při tom mohu setkat s tolika lidmi, nejen místními, ale i ostatními poutníky. Byli jsme moc šťastní, když s úsměvem na tváři dorazili!

Yi-Rong (Tchaj-wan)

Pocházím z Tchaj-wanu a studuju v Německu, kde jsem na výměnném pobytu. Je to poprvé, co se účastním evropského setkání Taizé. Všechno mě tu udivuje. Včera jsem pomáhal na příjmu německy mluvících účastníků. Byl to skvělý zážitek, přestože jsem ke konci byl trochu unavený. Neustále tu potkávám nové lidi… a můžu si procvičovat němčinu.

Marta (Polsko)

Přestože je Praha ve středu Evropy, mnozí lidé, kteří na setkání přijeli, museli vážit dlouhou cestu. Některým lidem ze severu Evropy nebo z Pyrenejského poloostrova trvala cesta i patnáct hodin. Mnozí lidé vyjeli předchozího dne a přijeli až pozdě odpoledne nebo večer. Polský linkový autobus z Gdaňsku do České republiky je po několik nejbližších dnů plně obsazen mladými lidmi, kteří jedou do Prahy. Přestože byla cesta vyčerpávající, jsme plní energie, chceme se účastnit příprav a jsme připraveni pomoct unaveným poutníkům, kteří ještě přijedou.

Tisíce rodin stejně jako mnohé státní školy hostily poutníky

Aby bylo možné ubytovat 23 tisíc účastníků, kteří na setkání přijeli, museli jsme přemluvit mnoho rodin a starších lidí, aby k sobě přijali lidi, které neznají. I v této zemi, o které se říká, že je velmi sekularizovaná, jsme cítili opravdovou podporu veřejných institucí, stejně jako projevy solidarity ze strany velkého počtu ředitelů státních škol, kteří souhlasili s poskytnutím prostorů, aby v nich mohli poutníci spát.

Valentina (Chorvatsko)

Člen rodiny, který nás měl přijmout, skončil v nemocnici. Už jsme byli připraveni spát ve škole, ale odpoledne přišla dobrá zpráva, že se dědečkovi udělalo lépe. Navzdory této situaci chtěla rodina ubytovat šest lidí. Ještě víc jsme byli překvapeni a dojati jejich štědrostí, když jsme k nim dorazili a zjistili, že mají tři malé děti, které se rády podělily o svůj pokoj s mladými poutníky z Evropy.

Raul a Natalia (Španělsko)

Před dvěma dny nám náš kamarád ze Španělska řekl o rodině z Prahy, která by nás během setkání mohla hostit. Když jsme dorazili, přijali nás s otevřenou náručí i srdcem. A mluvili naší řečí. Jsme velmi vděční.

Martin (Švýcarsko)

Po dlouhém dni ve studené české zimě jsem opravdu ocenil vřelé přijetí hostitelského společenství, saleziánské farnosti, která se věnuje výchově dětí. Po krátké procházce ve větrném večeru jsme vstoupili do dveří, kde nás dynamický tým přivítal šálkem čaje. Měli vše dobře zorganizováno, zavolali naše hostitele, kteří si pro nás přišli a odvezli si nás domů.

Mladí lidé jsou voláni k tomu, aby byli „solí země“

Při příležitosti setkání v Praze bratr Alois napsal kromě ohlasů z nedávných návštěv amerického kontinentu také čtyři podněty k tomu, jak být „solí země“. Tyto podněty zmiňoval také při svých promluvách každý večer během setkání. Z reakcí shromážděných během setkání nebo z komentářů na sociálních sítích je jasně, že pozvání „být solí země“ vyvolalo mezi mnohými mladými lidmi ohlas.

Joel (Čína)

Toto je můj sen: aby svět byl lepším místem k životu. Ale jak tohoto snu dosáhnout? Stále se na to sám sebe ptám a hledám odpověď. A proto se těchto setkání účastním, abych mohl zažít tento nepopsatelný pocit radosti a pokoje.

Antoinette (Švýcarsko)

Moji hostitelé mi řekli, že byli během totalitního režimu součástí podzemní církve. Malé skupinky a společenství křesťanů žily svou víru navzdory zákazům. Bylo to pro ně také vyjádření vzdoru proti režimu. Naslouchání jejich příběhům mě poznamenalo a díky nim jsem si uvědomila, že jako křesťané máme obrovskou zodpovědnost. Ne jenom k sobě navzájem v rámci našich společenství, ale také ke společnosti. Být solí země znamená vzájemně se podporovat a nést svědectví o naší víře. Jsem si jistá, že pokud zůstaneme věrní svým hodnotám, můžeme do společnosti přinést velké změny i trochu pokoje.“

Zaostřeno na křesťanská společenství Prahy

Křesťanská společenství všech vyznání se významným způsobem zapojila jak při hledání ubytování pro účastníky, tak při přípravě dopoledního programu. Ranní modlitby a sdílení ve skupinkách se konaly ve více než 150 hostitelských společenstvích.

Berent (Nizozemsko)

Při ranní modlitbě byla píseň „In the Lord I’ll be ever thankful“ (V Bohu budu vždy vzdávat díky) jako volání, že máme Bohu vzdát díky a v něj vkládat svou důvěru. Rozhodl jsem se neklesat na mysli, ale plně prožít setkání jako pouť. A využil jsem tento čas, jak to bylo možné! V kostele jsme organizovali společnou modlitbu, do které se všichni zapojili. Ve skupince jsme vedli hlubokou rozmluvu o pokoji – jak v našich srdcích, tak ve společnostech.

Na některých místech měli mladí lidé příležitost setkat se se „svědky naděje“ nebo jít navštívit místní obyvatele. Toto se stalo ve farnosti sv. Anežky:

Jirka (Praha)

Ve středu navštívily dvě skupinky útulek pro bezdomovce. Lidé, kteří tam žijí, měli radost z písní, které jim mezinárodní návštěvníci zazpívali v češtině. O dva dny později jsme jim zanesli chléb a další jídlo, které po setkání zbylo, a všichni byli stále ještě za naši návštěvu a tyto české písně vděční.

Polední modlitba a workshopy v centru města

Vzhledem k tomu, že výstaviště v Letňanech je dost daleko od centra, bylo rozhodnuto, že se zde budou konat jenom večerní modlitby a jednou denně se bude rozdávat jídlo. Polední modlitby se konaly v 17 kostelech historického centra Prahy.

Petr (Česká republika)

Během evropského setkání mě nejvíc dojaly krásné chvíle společné modlitby. Toto společenství hudby a modlitby se dotklo mého srdce. Nejvíc mě oslovila slova písně: „Náš Bůh je láska. Mějte odvahu, žijte pro lásku.“

Odpolední workshopy 30. a 31. prosince se točily okolo těchto čtyř hlavních témat: víra a spiritualita, solidarita a společnost, církev a také umění a kultura. Některé prostory byly příliš malé pro množství lidí, kteří si chtěli poslechnout přednášející, např. Tomáše Halíka.

Jakub (Česká republika)

Poslechli jsme si velmi zajímavou přednášku o historii ikon a o tom, jak se zobrazovaly biblické příběhy v obrázkové formě. Workshop vedl Martin Damian, umělec, který žije v Praze, a snažil se nám popsat dlouhý a zajímavý proces vzniku ikon.

Cit pro všeobecné společenství

Co s námi po těchto dnech strávených v Praze zůstane, je možná přesvědčení, že lidská rodina je možná sjednocenější, než se často zdá.

Anatol (Švýcarsko)

V posledních letech jsem byl několikrát v Taizé a potkal jsem zde tolik skvělých lidí a přátel na celý život. Je prima, že většinu z nich můžu potkat vždy na začátku každého roku v některém evropském městě, přestože od sebe bydlíme daleko. Atmosféra ve městě byla během setkání neuvěřitelná: lidi, co se vzájemně neznali, si pomáhali nebo jen tak společně v hluboké konverzaci šli bok po boku.

Joseph (Keňa)

O Taizé jsem slyšel od jedné kamarádky, se kterou chodím do kostela. Pověděla mi něco málo a nabídla mi, že mě a několik dalších přátel dá dohromady. Zažili jsme spolu nejen to, že jsme přátelé, ale i že jsme skutečná rodina, která sdílí zážitky a společně se modlí. Při modlitbách, workshopech a jídle jsem si uvědomil, že nebudu vždy schopen kontrolovat, co se kolem mě děje. Ale jsem pro tento svět solí, která má udržovat chuť. Teď i v budoucnosti: budu zahořklý, nebo lepší? Budu dávat hodně nebo málo chuti? ... to jsou některé otázky, které mi vytanuly na mysli během sdílení ve skupinkách.

Rok po skončení setkání ve Štrasburku přišlo do Taizé několik zpráv, ve kterých lidé vzpomínají na hlubokou radost, kterou setkání přineslo do Alsaska a Ortenau. Peter a přípravný tým ze Saverne napsali: „Čas Vánoc nám připomíná krásné setkání, které se zde konalo minulý rok. V předvečer setkání v Praze bychom chtěli znovu říct, že nás hluboce poznamenalo, co jsme minulý rok zažili, a mezi mnohými z nás tyto vzpomínky živě přetrvávají. Duch, který vanul naším městem a našimi společenstvími byl zvlášť silný a stále přináší ovoce. Už rok se každý druhý pátek v měsíci shromažďujeme ke společné modlitbě – jednou v katolickém, podruhé v protestantském kostele, jak tomu bylo i během setkání. [...] Kéž vás Duch, který spojil před rokem naše cesty, doprovází i do Prahy, ať už tam budete jako hosté nebo hostitelé, a doprovází vás i v celém roce, který se před námi nově otvírá.“

Dva televizní přenosy modliteb a několik dalších zmínek v médiích

Česká televize přenášela živě dvě večerní modlitby: 30. prosince z haly 4 na výstavišti a 1. ledna z katedrály; tato modlitba byla každoroční ekumenickou bohoslužbou. Zde jsou odkazy na tyto přenosy a na několik dalších zajímavých zmínek o setkání: